Světový unikát- německý tank na fresce v kostele
Letos si připomínáme 70. výročí od konce druhé světové války. V Chlumu nám toto období připomíná freska pod hudebním chórem v kostele Nanebevzetí P. Marie. Těší se vždy velkému zájmu turistů, letos jí věnovala pozornost i Noc kostelů nebo třeba krátká reportáž v Českém rozhlase.
Fresku nechal zhotovit v roce 1945 na vlastní náklady tehdejší zdejší duchovní P. Jan Kubiska. Jako zhotovitele si vybral akademického malíře a restaurátora Jiřího V. Jelínka, který již v chlumeckém kostele pracoval, a to během restaurace interiéru v roce 1942, kdy zde odkryl řadu fresek, které do té doby byly zabíleny a nikdo v té době o nich nevěděl. Fresky obnovil a zachoval je tak budoucím generacím. Do té doby byla k vidění jen freska v chrámové kupoli.
Jiří Jelínek je zaznamenán např. jako objevitel románských maleb kostela v Albrechticích
u Týna n. Vltavou nebo jako autor nástěnné malby v kostele v Majdaleně a v kupoli kostela Sv. Ducha z r. 1944 v Římově. Jeho práce v jižních Čechách spadají do období druhé světové války, zatím pátráme po dalších informacích z jeho života. Freska je signována J. V. Jelínek a v jejím pravém dolním rohu můžeme vidět malířův autoportrét. Nalevo od něj je jeho pomocník Malíř Husička. Od něj ještě existuje v Chlumu v soukromém vlastnictví několik obrazů.
Ústředním tématem je děkovné procesí za ukončení druhé světové války. Všechny postavy v něm jsou autentické osoby. Je zde postava kněze, vikáře P. Jana Kubisky v žlutém vyšívaném ornátu. P. Kubiska působil 49 let v chlumské farnosti, pomáhal lidem duchovně i materiálně za obou světových válek a byl mezi lidmi velice ctěn a oblíben. Spoluprožíval zde osudy rodiny arcivévody Františka Ferdinanda d’Este. Je pohřben na místním hřbitově. Na fresce za ním je postava muže v černém oděvu s černým motýlkem a notami v ruce - hudebník Miroslav Stránský. Absolvoval pražskou konzervatoř, v Chlumu působil od r. 1913 - jako varhaník, sbormistr pěveckého sboru Ozvěna, dirigent sklářské dechové kapely, skladatel, úspěšný učitel hudby, organizátor kulturního života v Chlumu. Zemřel v 53 letech v září 1945.
Po pravici kněze jde fousatý hajný František Matoušek. Dáma v klobouku je místní učitelka ručních prací Antonie Lišková, jejíž nádherné výšivky je možno ještě dnes obdivovat na zachovalém oltářním ubruse. Po její levici jde farská hospodyně paní Mauserová, po její pravici pak hodinář a znalec místní historie Karel Kalvas. Jeho žena Bohumila dosud sedává při mších v lavici pod freskou. Vedle pana Kalvase je zobrazen štíhlý muž s vysokým čelem, kostelník pan Václav Svoboda. V čele průvodu jsou čtyři ministranti, otočený z nich má býti František Kadlec. Jedním z nich je dále jmenovec autora fresky, pan Jelínek, který jako poslední žijící ze všech postav před několika lety ještě Chlum navštívil.
Hlavními postavami fresky jsou pak: Panna Maria v modrém závoji jako královna míru
a před ní klečící dva patroni českého národa sv. Jan Nepomucký a kníže sv. Václav. P. Maria je obklopena anděly, z nichž jeden vypouští bílou holubici se snítkou olivové ratolesti v zobáčku. Motiv je převzatý z biblického příběhu o Potopě světa. Noem vypuštěná holubice se na archu vrátila zpět, s olivovou ratolestí v zobáčku. Také zde holubice symbolizuje konec katastrofy, konec války, ale s následky se teprve budeme muset vypořádat. Celý vesmír- nebe i země jsou na této fresce vděčni za mír. Zlo války značí scéna v levém dolním roku fresky - německý tank, plameny, dým, ohořelý strom. Dým přechází v jakoby prozářená oblaka, pod nimiž je přívětivá scéna výše zmíněného průvodu s Křížovou cestou, s mladými lipami, a chlumeckým kostelem.
Chlumecký kostel má díky postavě následníka trůnu arcivévody rakouského Františka Ferdinanda d’Este a této fresce spojitost s oběma světovými válkami. V Chlumu byl údajně po celou dobu druhé světové války klid, několik zdejších lidí nasazených na nucené práce zahynulo při bombardování v Německu, několik v koncentračních táborech.
Není bez zajímavosti zmínit i osudy dětí Františka Ferdinanda d´Este. Děti do Chlumu rády jezdily. Max i Arnošt byli odpůrci Hitlera, zejména Arnošt aktivně vystupoval proti rakouským nacistům. Oba bratři byli v roce 1938 po anšlusu Rakouska Gestapem zatčeni a jako politicky nežádoucí osoby deportováni do koncentračního tábora Dachau, kde vykonávali ponižující práce. Později byli přesunuti do Flossenbürgu. Oba přežili, ale vrátili se s podlomeným zdravím. Max byl velmi oblíben a v Artstetten opakovaně zvolen starostou.
Okolnosti konce války a průběh osvobozování na Chlumecku a v okolí popsal ve svých článcích např. pan Vladimír Kos.
Lokální konflikty a války v různých částech světa v současném neklidném světě a nové typy zbraní – od biologických po jaderné jsou stále potencionálním rizikem pro vypuknutí války globální. Jakákoli připomínka válečných hrůz a útrap by měla poukazovat na nesamozřejmost míru a na nutnost využívat všech dostupných preventivních mírových řešení sporů a konfliktů.
Jitka Válková