Svátek Uvedení Páně do chrámu - Hromnice
Lk 2,22-40
Naši východní spolubratři tento svátek nazývají svátek setkání. Když se podíváme na jejich ikony, které tento svátek představují, tak vidíme setkání starozákonního jeruzalémského chrámu s novým chrámem, kterým je církev, v níž je přítomen Pán. Zároveň vidíme setkání Ježíše s Annou a Simeonem. Setkání Boha s člověkem - s člověkem, který očekával Boha.
Josef s Marií přináší Ježíška do chrámu, aby ho tam obětovali Bohu, tak jak to předepisuje Mojžíšův zákon, podle něhož vše prvorozené má být obětováno Bohu. Tento symbolický akt vyjadřuje vědomí, že Ježíš nepatří Josefovi a Marii, není to jejich majetek, stejně tak jako ostatní děti nepatří svým rodičům. Proto ho přináší do chrámu, aby ho představili Bohu, který má plán pro každé své stvoření. Rodiče si musí dávat pozor na pokušení majetnické lásky - plánování životů svých potomků, protože ve skutečnosti jsou jim děti pouze svěřeny, aby jim pomáhali a podporovali je v tom, co je Božím plánem pro jejich život. Toto je význam obětování Ježíška Bohu v jeruzalémském chrámu. Je to důležité sdělení, které nám předávají Marie s Josefem tímto svátkem.
A pak zde vidíme to setkání mezi Simeonem a svatou rodinou. Do chrámu přicházely každý den davy lidí, ale z těch všech lidí to byli pouze dva, kdo poznali, že dnes navštívil chrám Spasitel - očekávaný Zachránce. Jak je to možné? Lukáš popisuje Simeona, jako muže spravedlivého a bohabojného - pouze lidé čistého srdce jsou schopni vidět věci neviditelné, vidět za hranice našeho časoprostoru. Simeon naslouchal vnuknutí Ducha Svatého, a proto přišel do chrámu. I k nám promlouvá Duch Svatý a je jen na nás, jestli jeho hlasu věnujeme svou pozornost. Když se vzdalujeme tomuto hlasu, vzdalujeme se životu a upadáme do živoření.
Simeon je zároveň stařec, který nás učí zestárnout. On velebil Boha - nežil v nářcích a sebelítosti nad svým stářím a nemohoucností, ale hledí kupředu, hledí vstříc své smrti, kterou nevnímá jako nějaké ohrožení, ale naopak jako něco, co dá smysl a završení jeho životu - Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji.
Prorokyně Anna v Lukášově podání představuje izraelský národ. Nemá strach. Pochází z aserova kmene, který obýval oblast dnešní Haify. Byla to a i dnes je bohatá oblast a právě život v bohatství a pohodlí vedl k tomu, že tento kmen postupně vymizel. Ona ale zůstala věrná až do své smrti, a tak se i ona dočkala setkání s Mesiášem. I my vidíme kolem nás lidi, kteří mají jiné priority, dělají jiná rozhodnutí než my, soustředí se hlavně na majetek a pohodlný život. Leckoho by mohl takový konzumní životní styl lákat, ale jenom ten, kdo zůstane až do konce věrný Ježíšovu životnímu stylu, bude moci naplno zažít radost a štěstí ze setkání s Mesiášem, tak jak nám to ukazují Simeon s Annou.