Svátek Křtu Páně, 10. ledna
Křest Páně
Mk 1,6b-11
Janův křest Ježíše nám ukazuje začátek Ježíšova veřejného působení. Po tomto křtu se Ježíš odebere do Kafarnau, kde se usídlí a kde povolá své první žáky, a zahájí celou tu cestu, která ho přivede až k daru svého života na Golgotě a ke vzkříšení. Evangelista Marek nám po několik následujících nedělí bude postupně vyprávět tuto Ježíšovu dobrodružnou cestu.
Jan Křtitel, o němž jsme hodně rozjímali během adventu, uvádí na scénu Ježíše jako toho očekávaného zachránce, mesiáše.
Podívejme se blíže na obraz Ježíšova křtu, jak nám ho vykresluje evangelista Marek.
Když Ježíš po křtu vystoupil z vody staly se tři události. Marek nám nepřináší dokumentární popis, ale snaží se duchovně vyjádřit to, co s sebou přinesl začátek Ježíšova veřejného působení.
První symbolický obraz mluví o tom, jak se nebe rozevřelo. V tehdejších židovských představách mělo nebe sedm úrovní, v té nejvyšší úrovni přebýval Bůh. Otevřené nebe v této symbolice znamená, že Bůh otevřel svou milost, která proudí z nebe na všechny lidi, nezávisle na našich nedokonalostech a hříších. Marek tím vyjadřuje, že Ježíšovo působení je doprovázeno nevyčerpatelným zdrojem Boží milosti, kterou Bůh skrze něj dává lidem.
Druhý biblický obraz je Duch snášející se jako holubice. Ježíš dostal tuto Božskou moc, která ho bude provázet během jeho poslání, která spočívá v šíření Božího království, tedy v šíření Boží milosti a milosrdenství. Začíná tím nové stvoření, nový řád světa založený na lásce vycházející z Boha. Holubice jako symbolické zvíře, narozdíl třeba od orlů, lvů a jiných silných symbolů z říše zvířat, je znamením něhy a lásky, která vychází z Boha. Boží láska je nězná, pečující, to je ta láska, kterou nám zprostředkovává Ježíš.
A nakonec třetí obraz popisuje, jak se z nebe ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“. Marek ukazuje na pravou totožnost Ježíše. Tato slova jsou citát z druhého žalmu, který mnuví o královské intronizaci. Označení, že někdo je něčí syn, neznamenalo v Izraeli pouze skutečnost, že byl zplozen svým otcem, ale stejně tak to znamenalo, že se podobá svému otci, že je obraz svého otce, který žije hodnotami svého otce, který následuje svého otce. Tento význam je velice důležitý, protože nám jasně říká, že Bůh se poznává v Ježíši z Nazareta. A nejenom to, Markovo sdělení jde ještě hlouběji, zároveň nám také napovídá, co my sami musíme dělat, jak máme žít, abychom byli uznáni za Boží dcery a syny. Všichni jsme byli stvořeni k obrazu Božímu, máme v sobě tuto Boží podobu a je jen na nás, do jaké míry ji žijeme ve svém každodenním životě, a do jaké míry ji překrýváme vším možným životním harampádím, jako je naše vlastní sobectví, naše zahleděnost do sebe samých, námi samotnými vystavěný žalář z našich hříchů, které jsou jako vězeňská pouta, jež si sami a dobrovolně nasazujeme. Ježíš nás od toho všeho přišel osvobodit a ukázat nám cestu pravých Božích následovníků.
Pokoušejme se znovu a znovu zbavovat pout zlého a rozvíjet v nás Boží lásku a milosrdenství, aby i nám mohl Bůh, až se s ním jednou setkámi na konci našeho pozemského putování, říct: „V tobě mám zalíbení!“.