SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ
Mt 2,1-12
Mudrci, nebo jak my jim říkáme, tři králové, vyrazili ze svých zemí, aby doputovali až do Betléma, o jehož existenci na začátku své cesty neměli ani tušení. Není proto od věci si u příležitosti dnešního svátku město Betlém trochu přiblížit.
Ve Starém zákoně se město Betlém nazývá Bet Lechem, tedy "Dům chleba", nebo také Efrata, podle kmene, který se zde usadil. V arabštině však název znamená "Dům masa", pravděpodobně kvůli velkému počtu stád ovcí a koz v této oblasti. Není proto náhodou, že když se Ježíš narodil, byli právě pastýři prvními svědky této události.
Betlém je v Bibli zmíněn několikrát, a to už v knize Genesis. Betlém je také spojen s příběhem Rút a Noemi, který je popsán v malé, ale nádherné biblické knize Rút. Rút porodila syna jménem Obéd, který zase zplodil Jesseho, otce krále Davida. Z Davidova rodu pocházel i Josef, Ježíšův zákonný otec. Tehdy prorok Micheáš předpověděl o Betlémě velké věci: "A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli" (Mi 5,1). Evangelista Matouš toto proroctví převezme a spojí ho s Ježíšovým příběhem jako jeho zjevné naplnění.
Je důležité si uvědomit, že Boží Syn si nevybral za místo svého vtělení hlavní město Jeruzalém, ale Betlém, odlehlou vesnici, daleko od hluku historie a moci doby.
Proto nám volba Betléma říká, že Bůh dává přednost periferii a okraji. Ježíš se nenarodil v Jeruzalémě, na královském dvoře. Ne, narodil se na periferii. Ježíš dává přednost periferiím a okrajovým oblastem. Nebrat vážně tuto skutečnost se rovná nebrat vážně evangelium a Boží dílo, které se stále projevuje na geografických a existenciálních periferiích. Pán vždy působí skrytě na periferiích, dokonce i v našich duších, na okrajích duše, v pocitech, možná v pocitech, za které se stydíme, ale Pán je tam, aby nám pomohl jít kupředu.
Ježíš zejména vyhledává hříšníky, vstupuje do jejich domovů, promlouvá k nim a vyzývá je k obrácení. A to mu také vytýkají farizejové. Ježíš jde vždy směrem k periferiím. A to by nám mělo dodat velkou důvěru, protože Pán zná okrajové části našeho srdce, okrajové části naší duše, okrajové části naší společnosti, našeho města, naší rodiny, tedy tu poněkud skrytou část, kterou neukazujeme, možná ze studu.
V tomto ohledu se tehdejší společnost od té naší příliš neliší. I dnes existuje centrum a periferie.
A tak také mudrci, kteří urazí dalekou cestu, aby se poklonili malému děťátku Ježíši v Betlémě, nám svým příkladem říkají: ”Nedívej se tolik na věci, které svět chválí, které jsou v centru pozornosti, dívej se do koutů, dívej se do stínů, dívej se na periferie, na to, co svět nechce". Každému z nás připomínají, abychom přikládali důležitost tomu, co ostatní zavrhují, co ostatní nevidí. Připomínají nám, že to, co je skutečně hodnotné, nepřitahuje naši pozornost, ale vyžaduje trpělivé rozlišování, hledání, aby to bylo objeveno a oceněno. A tak následujme příkladu třech králů a buďme i my pozorní na věci a znamení, které jsou sice skryté někde na okraji, ale jsou velmi hodnotné, a když je objevíme, tak nám přinesou veliké vnitřní bohatství.