Slavnost Nanebevstoupení Páně
Lk 24,46-53
Když se podíváme kolem sebe, tak jedna z věcí, které nás napadnou, je: Jak je nás málo! A něco podobného prožívali i Ježíšovi učedníci po jeho ukřižování. Většina z těch, kteří ho oslavovali a volali mu HOSANA, se rozprchla, když zjistili, že se Ježíš nestane novým králem Izraele, ale že byl potupně zatčen jako zločinec. Ti, kteří ho vítali při vjezdu do Jeruzaléma, za pár dní křičeli: Ukřižuj, ukřižuj ho!, protože podlehli vlivu tehdejší nenávistné propagandy. Jak aktuální téma, když se podíváme na dnešní křiklouny na Facebooku, či jiných virtuálních nebo skutečných místech, kteří obracejí svou nenávist vždycky tam, kam je směřují jejich ideologičtí štváči.
A tak zde máme před sebou hrstku Ježíšových učedníků, kteří jsou otřesení a ustrašení a kladou si otázku, co bude dál? Nerozumí tomu, co se všechno stalo a hlavně proč. A tak v jejich středu stane Vzkříšený a začne jim vše trpělivě vysvětlovat za pomoci Božího Písma. I my někdy nerozumíme událostem, které se kolem nás dějí: Kdo říká pravdu, kdo nás chce zmanipulovat. Hledáme odpovědi na naše otázky, ale často na nesprávných místech. A přitom i nám chce Ježíš všechno vysvětlit, je jen potřeba mu opravdově naslouchat.
Když Ježíš odchází k Otci, zanechává za sebou jedenáct apoštolů a kruh nanejvýš několika set stoupenců. Od této hrstky je těžko možné něco čekat. A navíc je jejich ukřižovaný a vzkříšený Mistr a Pán opouští, zdůrazňuje jim, že on s nimi už nebude, že odchází k Otci. Toto všechno je těžce pochopitelné. Ale toto všechno není celé. V evangeliu jsme slyšeli: "Sesílám na vás, co slíbil můj Otec. Zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti." Ale co vlastně znamená tento příslib pro nás dnes?
Než o tom budeme uvažovat, podívejme se, co znamenalo to slovo pro Ježíšovy učedníky tehdy. Ve Skutcích apoštolů o tom čteme. Všichni setrvávali na modlitbách s Ježíšovou matkou Marií a hlásat evangelium se vydali až po seslání Ducha svatého. Čekali na naplnění silou z výsosti. A potom ji užívali. Ne jako svou vlastní moc, ale jako Boží výbavu pro Boží dílo. Protože k tomu byli povoláni, aby pokračovali v Božím díle, aby pokračovali v tom, co Ježíš zde na zemi začal a co má trvat až do jeho druhého příchodu.
A my dnes? Jsme například v pokušení vzpomínat na staré zlaté časy. Někteří na ně vzpomínají, i když je nezažili. Vzpomíná se, jaké to bylo tehdy, před sedmdesáti, osmdesáti lety. A kolik nás bylo. A jak jsme to všechno pěkně uměli, a ta krásná latina. A tak dále. To je přesně to, co Ježíšovi učedníci po jeho nanebevstoupení nedělali. Jistěže mluvili o tom, co Ježíš konal a učil za svého pozemského života. Jenže mluvili o tom tak, že jeho činy i jeho učení konali mezi druhými lidmi sami. Byli naplněni silou z výsosti a to bylo poznat. Kniha Skutků apoštolů o tom jasně mluví. Takže ani dnes není možné nic jiného, chceme-li se právem hlásit k tomu Ježíši, který odešel po smrti a vzkříšení k Otci, než konat jeho činy v dnešním světě. I my potřebujeme být naplněni mocí z výsosti a i my máme v jeho moci jednat. Je to příliš silné slovo? Jenže co dělat, bez toho tu nejsme opravdu nic jiného, než ušlechtilý národopisný spolek, nebo onen populární "spolek zahrádkářů”, jak o nás ve své době mluvil prezident Klaus. Nikoliv státem garantované výhody, ale přijatá moc Boží je to, na čem stojí církev a co jí dělá uprostřed tohoto světa neporazitelnou a skutečně potřebnou. To je odkaz Ježíše Krista, který vstal z mrtvých a vstoupil na nebe.
Blížíme se ke Svatodušním svátkům. Bylo by velkou škodou, kdyby to pro nás byly svátky, kde se jen vzpomíná co a jak tenkrát bylo. Svatodušní svátky mají být svátkem církve, která žije dnes a zde. Protože právě v této době, právě dnes potřebujeme být naplněni silou z výsosti - jindy nežijeme, nežijeme v minulosti! A také dnes máme být Ježíšovými svědky. Dnes je možnost s ostatními učedníky a s Pannou Marií se modlit. Dnes je třeba se otevírat tomu, co Bůh dává. Dnes a ne až někdy jindy se má církev stávat církví Boží. A také dnes, a ne někdy v mlhavé budoucnosti, se to uskutečňuje. Protože to všechno pochází od živého Boha, který jedná teď a tady, ne jen v minulosti a ne až někdy v nějaké budoucnosti. Je to na nás, tady a teď!