Seslání Ducha Svatého
Jan 14,15-16.23b-26
Dnešní slavnost seslání Ducha Svatého, nebo jak se také říká Pentecoste anebo Letnice, se slaví 50. den po Velikonocích a přímo navazuje na židovské svátky šavuot. Svátky šavuot připomínají den, kdy Mojžíš dostal na Sinaji desky zákona, tedy Desatero, kdy Hospodin dal Izraeli najevo svou vůli a vybavil ho tak k samostatnému a zodpovědnému životu. Každý Izraelec, každý Žid už od té doby sám ví – nebo aspoň může vědět – co má a nemá dělat, jak má a jak nemá žít. Nemusí se o tom dohadovat z nějakých věšteb a znamení, protože to ví přímo od Hospodina. A k oslavě tohoto svátku se shromáždili i apoštolové, když dostali dar Ducha Svatého. Ducha Svatého, kterého nám slíbil a seslal Ježíš, aby nás vedl a ukazoval směr v životě jednotlivce i církve jako společenství.
Ježíš nám nezanechal žádné materiální dědictví, žádné spisy a zákoníky, ale poslal nám Ducha Svatého, který provází každého, kdo mu naslouchá.
Svět potřebuje muže a ženy, kteří se neuzavírají, ale jsou plní Ducha Svatého. Uzavřenost před Duchem Svatým je nejenom nedostatek svobody, ale také hřích. Existují mnohé způsoby, jak se uzavřít Duchu Svatému: v egoismu vlastních výhod, v křesťanském životě, který není žitý jako služba, ale jen jako osobní zájem apod. Svět potřebuje odvahu, naději, víru a vytrvalost Kristových učedníků. Svět potřebuje ovoce, dary Ducha Svatého, jak je vypočítává svatý Pavel: „lásku, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrotu, věrnost, tichost a zdrženlivost“ (Gal 5,22). Dar Ducha Svatého byl seslán církvi v hojnosti a každému z nás, abychom mohli žít ryzí vírou a činorodou láskou a mohli tak šířit sémě smíření a pokoje.
Letnice jsou také pokládány za počátek církve. Protože právě v této chvíli, naplněni Duchem Svatým, první křesťané udělali rozhodující krok k ustavení Kristovy církve. A ten spočíval v tom, že se s Ježíšovým poselstvím obracejí na všechny posluchače na ulici a ne pouze na Židy v chrámu. Tím se hlavně zbavují vazby na určitý jazyk a tím i určitou kulturu, a otvírají Ježíšovu radostnou zvěst celému světu.
To je také důvod, proč se na dnešní text z knihy Skutků odvolávali naši svatí Cyril a Metoděj, když se snažili prosadit slovanskou bohoslužbu, a mnoho jiných, kteří hájili potřebuju překládat Písmo Svaté do národních jazyků. Můžeme dnes poděkovat za to, že se to postupně i v katolické církvi prosadilo, ale zároveň také prosit, aby se tím neztratilo to nesmírně cenné poselství svátku Svatého Ducha, že jazykové bariéry jsou tu k tomu, abychom je překonávali. V moderní době, kterou tak pronásledují různé nacionalismy a šovinismy, je to dvojnásob potřeba. Křesťan může být vlastenec, ale nesmí být nacionalista.
A tak tedy posíleni Duchem Svatým a těmito mnohými dary budeme schopni se nekompromisně a s trpělivou vytrvalostí věnovat skutkům spravedlnosti, pokoje a lásky v dnešním světě, který je tolik potřebuje.