Jarní prázdniny na Ktiši
Jarní prázdniny na Ktiši
Již potřetí jsme jely (dvě katechetky) a děti do Diecézního centra života mládeže na Ktiši. Tentokrát to bylo pro mě však těžké jet – dodělávky v účetnictví za rok 2013, příprava bytu v ČV, tvorba tohoto zpravodaje, malý počet dětí, to byly některé věci, které mi to tak stěžovaly. A také jsem se vrátila z jednoho semináře o víkendu a zase jsem měla jet pryč … - to se však nakonec ukázalo jako výhoda, protože jsme něco z toho semináře, dokud jsme to měly čerstvě uložené, v našem programu použily. Byly jsme s Bohunkou Ettlerovou, katechetkou z Třeboně, totiž v Budějovicích na semináři „Kříž života“, kde jsme všichni zúčastnění na sobě zažívali práci se šátky a s různým dekoračním materiálem podle Franze Ketta na postní a velikonoční dobu. Velkou výhodou také bylo to, že jsme tentokrát měli Ktiš bez sněhu se skoro jarním počasím. Děti tak mohly být víc venku, kde je velice chytl fotbal, přičemž se jim obětavě věnoval Jirka, jeden z „týmáků“. Byly schopné přijít z lesa ze dříví a ještě skoro hodinu lítat za míčem po hřišti (a což teprve Jirka, který byl na dříví dopoledne s O. Romanem i s námi), nebo druhý den zase hrály venku fotbal v odpoledním volnu, pak šly s námi na procházku a pak kopaly do míče znova.
Bylo jich sice jen osm (to ten malý počet, který mě trochu zrazoval), ale už v úterý večer jsem věděla, že je moc dobře, že jsme jely. Vždyť tam bylo víc lidí, kteří se dětem mohli věnovat – kromě dvou „týmáků“, to byl otec Roman a otec Řehoř J. Žáček, premonstrát z Milevska, do čtvrtka tam s námi byli i mladí manželé s malým Sebastiánem z Lysé nad Labem, kteří byli na Ktiši na dovolené. A tak ve čtvrtek večer, kdy toto sepisuji, zatímco ostatní zkouší ještě dole divadlo, které jsme jako překvapení secvičili pro O. Romana, který má v pátek 28. 2. svátek svého patrona, mohu jen opět říct: „U Boha není nic nemožného a všechno napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha.“ Po vydařeném divadle o umučeném jáhnu Romanovi, čajovně a modlitbě v kapli a posezení se všemi dospělými v pracovně a po přesvědčování starších kluků, že opravdu mají spát, se mi už klíží oči … Tolik mé dojmy, teď ale více očima účastníka Štěpána Pitry
Suchdolská fara pořádala pobyt o prázdninách na DCŽM na Ktiši. Všichni přežili ve zdraví. Program byl velice zajímavý, jelikož jsme měli hry a fotbal. Jídlo bylo velice chutné a zároveň zdravé. Měli jsme křížovou cestu ve čtvrtek odpoledne, která mi pořádně otevřela oči. Výhled z kopce kousek za Ktiší, kde je křížová cesta formou kamenných sloupků (nebo opravených dřevěných) a prastaré stromy dělaly dobrou atmosféru. Jsem rád, že jsem na Ktiši byl.