Dopis a pozdrav od P. Zawadského
Dopis je ponechán tak, jak ho P. Jaroslav poslal mailem. Stojí za to si ho přečíst, je plný naděje, pokoje a lásky.
Tak Vanoce probehly v klidu, rodinne. Zase po 7 letech jsme byli spolu, byl stromecek, vecere s kaprem, uskama v borsti, zelim, makowkama (to slezska specjalita)...Pak jsem byl s prateli na Novy rok na hranici polsko-ceske, u Jeseniku. Fajn to bylo – cely tyden. Potom pomahal jsem ve farnosti pri vanocnich navstevach farniku – to polsky zvyk. Kazdy den jsem navstevoval 15 – 40 rodin; chvili jsme se pomodlili, pozehnal jsem a chvili popovidali. Je to fajn,ale unavujici a moc se musi spechat. V tu dobu take jsem uz skoro pravidelne jezdil za Katkou (asi jsem o ni psal – ma znama, umirala na rakovinu) do nemocnici. Od 17 – 24 ledna jsem u ni byl kazdy den a slouzil v jeji pokoji msi sv. Byl tam take jeji muz, pratele, rodina. Bylo to tezky – vedela, ze umira. Od toho 17ho uz nebyla na nic napojena, nefungovaly ledviny, streva. Dostavala jen leky proti bolesti. A tak jsme tam kazdy den se modlili povidali – jednou to bylo lepsi , jednou horsi.Rozloucila se s detma ( 11 a 13 let)- napsala jim kratke dopisy; kazdemu rekla par slov co ma delat...Jednou pri msi mela „kazani”! – a prede msi skoro porad spala, nekomunikovala...Tezke ale i krasne to byly chvile. V nemocnici koukali na nas jak na nejakou sektu ale pak si na to zvykli...25ho jsem musel odjet – mel jsem domluvene exercicie pro rodiny uz tam bliz Tater. To byl take pekny cas – 14 rodin s celeho Polska; rodice a deti (nejmensi mel par mesicu); byla obnova krestnich slibu, manzelskych slibu, myti nohou (manzele si myli navzajem nohy!) ,celonocni adorace Tela Krve Pane...Trochu jsme si take zalyzovali. No a porad se modlili za Katku a Violu – jejich znamou,ktera nemohla prijet take kvuli rakovine ( pri jedne msi sv. Jsme se s ni spojili telefonicky a ona nam zazpivala pri tom umyvani nohou – a krasne zpiva...Posledni den tech exercicii prisla zprava od manzela Katky: Katka dnes v 11 hod odesla s usmevem a obklopena rodinou a prateli... Hodne lidi, s kteryma jsem se seznamil v nemocnici u Katky rikalo, kolik nacerpavaji kdyz jsou u jeji posteli. Chapete: ne, ze oni ji neco davaji, ale na opak... Ted v pondeli byl pohreb. Krasny jarni den – slunicko, ptaci zpivali. A hodne lidi. 7 knezi a jahen. Ruzenec se modlil manzel a deti – sami ho odrikavali, a s rozjimanim. Pri msi sv.manzel hral na kytaru se skupinou (takove te rytmicke pisne – oni se hodne angazovali v charyzmatickou obnovu) a dcerka zpivala; kluk ministroval mamince...Po prijimani katechetka, jejich pritelkyne, do mikrofonu zacala chvaly – za svate prijimani a za Katku, za jeji svedectvi, za jeji srdce otevrene – a vsichni jsme se ujali te modlitby. Hodne lidi plakalo, ale nebyly to slzy beznadeje, spis radosti, uzasu nad bozskou moci a laskou... Kdyz po ulozeni do hrobu lide sli k manzelovi a rodine tak jim dekovali za Katku, za jeji zivot za jeji osobu...Tohle je vira v Jezise zmrtvychvstaleho, tohle je vira v zivot,ktery nekonci...
Vite, pralbych si a kazdemu s mych blizkych takove umirani, takovy pohreb – s plnou duverou v bozi prozretelnost, se srdcem uplne odevzdanym do rukou Otce. Ne, nemyslete si, ze to bylo bez boje. Bez boje nebylo by vitezstvi! Katka mi nejednou rikala,ze se boji, ze neni si jista – ale odevzdanost a duvera byly vetsi...
Zivot jde dal...V nejblizsi sobotu jedu s kamarady do Rakouska na lyze, na tyden. Pak mam domluveny nejake navstevy a kurz nove evangelizace a od popelecni stredy vedu duchovni obnovu ve farnosti meho kamarada (5 dni). Potom jeste povedu exercicie pro jednou skolu otcu pijaristu na severu Polska,a pak,uz asi v dubnu by melo byt to Alzirsko – ted cekam na pozvanku a budu vyjednavat vizum... Mesic? Mesic a pul? Dva? Uvidime na kolik mi daji vizum...
Tak vidite,ze dovolena nemusi byt lezeni v posteli a nic nedelani...
Diky za kazdy dopis, kazdou zpravu. Drzim palce a modlim se o Bozi pozehnani – ve skole, v praci , kdekoliv. Pozdravujte doma, zname. Drzte se nebe.
Objimam a doporucuji se Vasim modlitbam. +*