Dětská vikariátní pouť v Č. Velenicích 11. 5. 2015
V pondělí 11. května České Velenice zažily něco neobvyklého. Již od rána se zde sjížděly a scházely děti v doprovodu dospělých – od Č. Velenic po Strmilov, celkem bylo asi devadesát dětí. Probíhala zde totiž opět po roce Dětská vikariátní pouť s názvem „Buďme živými kameny“. Tato akce pro děti je pokaždé na jiném místě Jindřichohradecka, v loni byla v Majdaleně.
Celou pouť zahájili muzikanti ze Suchdola nad L. a z Třeboně fanfárami v půl deváté na mostě přes Lužnici, který odděluje naše České Velenice od rakouského Gmündu. Toto místo jsme vybrali proto, že jsme se tam setkali s dětmi z gmündské základní školy a vytvořili jsme „Most přátelství“, při kterém si české a rakouské děti vyměnily dárečky. České děti dostaly kytičku z papíru, na některých byla i fotka dítěte se základními českými větami, což se jim líbilo. Na mostě jsme se kromě rakouských dětí a jejich učitelkami také přivítali s paní starostkou z Gmündu. Naše vybrané děti v krojích předaly paní starostce květinu a chléb se solí a dětem dávaly koláček. Přivítal nás také pan starosta Českých Velenic Jaromír Slíva, který řekl něco o Českých Velenicích a také o tom, jak je důležité být „živými kameny“ a budovat své vztahy.
Již na mostě jsem se rozdělily podle míst, odkud jsme dorazili, do tří barevných skupin a než jsme se vydali ke kostelu, sešli jsme ještě dolů k řece. A proč? Čekal nás tam totiž tajemný muž oděný jen do velbloudí kůže, který pochází z doby Ježíš Krista. Mnohé děti jistě správně uhádly, že to byl Jan Křtitel. Vysvětlil nám, kdo je a co nás na pouti čeká. Putování z Českých Velenic do Krabonoše totiž bylo inspirováno modlitbou růžence s tajemstvími světla z Ježíšova života a při prvním tajemství je vzpomínáno, že Ježíš byl pokřtěn v řece Jordánu Janem Křtitelem. Jan Křtitel nám také přiblížil, proč se Ježíš nechal od něj pokřtít, když si sám Jan myslel, že by to mělo být obráceně. To proto, aby se Ježíš co nejvíc přiblížil k lidem.
Od řeky jsme již šli ke kostelu sv. Anežky České, kde byla mše sv. Mnohé děti byly na mši poprvé, a tak to bylo pro ně nové a neznámé, ale zároveň zajímavé a podnětné k přemýšlení. Mši svatou sloužili kněží jindřichohradeckého vikariátu – pan vikář P. Ivo Valášek, P. Jiří Špiřík a jáhen Tomasz Zbucki (všichni tři z J. Hradce) a českovelenický duchovní správce P. David Henzl a P. Jiří Kalaš, oba dva z Třeboně. Pan vikář srovnával krásný kostel sv. Anežky České, v kterém bylo jak v pokojíčku, s kostelem v Krabonoši, který je ruinou. Mši svatou pěkně doprovázeli hudbou zpěváci ze Suchdola nad L. s Martinou z Chlumu u Třeboně, za což jim patří uznání a vděčnost.
Po mši svaté jsme asi hodinu byli na farní zahradě, kde si děti vyrobily z korálků desátek růžence a také jmenovku ze žlutého papírového kolečka, na které nalepily skleněný barevný kamínek (na konci pouti v Krabonoši tím pak ozdobily dřevěnou monstranci). Mimo jiné zde byl čas na občerstvení – buchty a čaj, které připravily šikovné a hodné farnice z Č. Velenic pod vedením paní Alenky (buchty byly ale i z Třeboně).
Opět ve třech skupinách jsme vyráželi do Krabonoše. Já jsem vedla zelenou skupinu s dětmi z Č. Velenic a z Lomnice nad Lužnicí. Od fary jsme vycházeli jako druzí, na cestě byli další tři zastavení z růžence světla. U Josefského rybníka bylo zastavení, při kterém Ježíš udělal na svatbě v Káni Galilejské svůj první zázrak – proměnil vodu ve víno. Na tomto stanovišti bylo připraveno šest džbánů s různými nápoji (džus, šťáva, voda s citronem, limonáda, bezalkoholické víno, voda) pod číslem od 1 do 6, každý ochutnal jen 1 nápoj – víno bylo pod číslem 4 a voda pod číslem 6. Pro nás je tento Ježíšův zázrak znamením, že jako proměnil vodu ve víno, může proměnit každou naši beznadějnou situaci v životě – nemoc ve zdraví, smutek v radost a naději a smrt v život. Na dalším zastavení o Ježíši, který hlásal Boží království a vyzýval k obrácení, jsme hledali v lese poklad s čokoládovými penězi, před čímž děti vyluštily tři zašifrované zprávy. To se jim obzvlášť líbilo. To, co se totiž o Ježíši dozvíme a je důležité pro náš život, si máme chránit jako vzácný poklad a dělit se o to. Při čtvrtém zastavení „Proměnění na hoře Tábor“ děti stavěly tři stany jako připomínku události, která se v Ježíšově životě stala v Izraeli a učedníci měli tenkrát možnost víc poznat Ježíše jako Boha. Doputovali jsem tedy do Krabonoše, kde jsme na velkou a pěknou dřevěnou monstranci lepili své jmenovky s barevným kamínkem v rámci posledního zastavení „Ježíš ustanovil eucharistii“. Letos 17. října bude v Brně Národní eucharistický kongres, na který nás vybrané děti, Vyslanci eucharistie, právě na tomto stanovišti zvaly.
Už když jsem přicházeli ke kostelu sv. Jana Křtitele, vítala nás vůně ohně a když jsme přišli ještě blíž, tak i vůně opečených buřtů. Ty pro nás připravili hradečtí faráři s pomocníky.
Pouť byla ukončena eucharistickou adorací vedle zničeného kostela, což byl pro mě silný zážitek. Adorace je způsob modlitby, kdy je proměněný Ježíš v hostii uložený v monstranci (předmět ve tvaru sluníčka nebo věže, často pozlacený, se skleněným otvorem veprostřed pro uložení hostie). A poté jsme začali odjíždět domů. My, poutníci z Č. Velenic, jsme se svezli společně s hradeckými a majdalenskými na vlakové nádraží do Nové Vsi nad Lužnicí.
Dětská vikariátní pouť se podle ohlasů mnohých vydařila. Lidi z Velenic a z okolí, kteří byli při takové pouti poprvé, byli nadšení z toho, jak to vše dobře a hladce proběhlo.
Za vydařenou a požehnanou pouť patří poděkování mnoha lidem od J. Hradce po Gmünd. Děkuji všem z města České Velenice, kteří nás podporovali a pomohli: panu starostovi J. Slívovi a Městskému úřadu za pomoc při organizaci a za příspěvek z Kulturní komise, Kateřině Karpíškové, paní Tomaskové, Janě Šubrtové a paní zástupkyni Čejkové ze Základní školy. Zvláště děkuji čtyřem děvčatům z 9. třídy, která nás doprovázela a podle vedoucích skupin byla šikovná a ochotná a doopravdy velkou pomocí. Děkuji také panu Dlabikovi, starostovi s Nové Vsi. A také děkuji kostelnici Evě a farnicím Alence, Otylce, Janě a Zdence, které nám věnovaly téměř celý den a postaraly se o občerstvení a zázemí. Díky také patří všem, kteří se jakkoliv zasloužili o průběh pouti, protože jich určitě je víc, než mohu jmenovat.
Již vloni jsem začala plánovat, že by mohla být pouť v Č. Velenicích - v příhraničním městě poznamenaném neblahými událostmi za války a i za komunismu, což je stále patrné i na současné atmosféře ve městě. A věřím, že naše úsilí, modlitby a mše sv. a také účast dětí jako nové velenické generace, je velkým požehnáním a okamžikem, kdy se mohou začít uzdravovat nemocné vztahy ve městě a ve farnosti.
Za pořadatele Dětské vikariátní pouti Iva Hojková