07.11.2015 11:55

Liturgické texty na 8.11.2015

32. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 1 Král 17, 10-16
Vdova upekla ze své mouky malou placku a přinesla ji Eliášovi.
Čtení z první knihy Královské.
   Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal za ní: "Vezmi s sebou také kousek chleba!"
   Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřem."
   Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
   Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!"
   Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše. 2

Žl 146 ( 145 ), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: 1
Odp.: Duše má, chval Hospodina! nebo: Aleluja.
Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENÍ Žid 9, 24-28
Kristus byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí.
Čtení z listu Židům.
   Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
   A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé - ne už pro hříchy - ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

EVANGELIUM Mk 12, 38-44
Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš učil ( zástupy ):
   "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagógách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
   Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
   Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

 

Příklad vdovy darující vše, co měla, a vybízející k úplné důvěře v Boha

Ježíš při různých příležitostech mnohokrát vyzdvihuje lidi na okraji společnosti, kterými druzí opovrhují. Kromě toho, že chce ukázat farizeům, zákoníkům ale i samotným učedníkům pokrytectví v lidském chování, dává poznávat, že muna každém člověku záleží a každého přišel zachránit.

Ježíš dává vdovu, která všechny své prostředky na živobytí věnovala Bohu v chrámu, za příklad druhým. Často se při sbírkách v kostele a hlavně při Tříkrálové sbírce stává, že víc dávají ti, kteří sami mají málo, kdežto ti boháči, kteří mají tři auta, bazén a všechno možné, dají pár drobných. Proč? Možná nenalezli radost z obdarování, jsou lhostejní k tomu, co kdo potřebuje, nebo mají strach, že by sami pak neměli. Takto asi nejvíc uvažujeme, když slyšíme příběh o vdově – ta byla buď blázen, nebo nezodpovědná, pokud dala vše, co měla. To já musím myslet na to a na tohle …

Příklad obou vdov - jak vdovy ze Sarepty, tak vdovy v chrámu - nám ale chce říct mnohem víc. Dnešní evangelní text navazuje na Ježíšovy kontroverze s farizei a zákoníky, kdy jsme slyšeli: „Miluj Pána, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou.“ A pak už jen v Markově evangeliu přichází slova o posledních věcech a událostech Velikonoc, při čemž důvěra v Boha víc vystupuje do popředí. A to vdova vlastně úplně naplnila – milovala tak Boha a důvěřovala mu, že mu byla ochotná obětovat vše, co měla. Ježíš tedy vyzdvihuje tento vdovin čin jako akt víry, kdy mu dala celý svůj život, svou budoucnost.

A k tomu jsme vybízeni i my – abychom se plně rozhodli pro Boží království – abychom každý sloužili Bohu a bližním, zvlášť podle toho, jaké máme dary a schopnosti, dobré vlastnosti, talent apod. Abychom se nebáli nabídnout farnímu společenství to málo, co můžeme, jen proto, že neumíme hrát na varhany, zpívat, číst, … A také nás povzbuzuje, abychom se nebáli Bohu plně důvěřovat v každé naší situaci a všechno mu dokázali odevzdat.

Hleďme s nadějí a důvěrou do budoucnosti a v pravdě žijme přítomnost, neboť s námi je Bůh.