2. 11. - "Dušičky"
1 Soluňanům 4,13-14. 17-18
"Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.
Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
Potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
Těmito slovy se vzájemně potěšujte."
A pak už budeme s Pánem navždycky. Když Bůh stvořil svět, stvořil člověka jako vrchol všeho stvořeného na zemi a uvedl ho do ráje. A řekl: „Bylo to velmi dobré.“ První vinou člověka však přišel na svět hřích. A následkem hříchu je bolest, utrpení a smrt. Ale v Božím plánu vždy bylo, aby lidé byli s Bohem, byli mu nablízku a On jim. A tak ve své lásce a prozřetelnosti chystal plán záchrany, a to už jsme také slyšeli u sv. Pavla: Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, …
Ano, my to víme, spíše by se dalo říct, učíme se tomu věřit. Ale přeci jen, když nám někdo zemře a byl hodně blízký a třeba i mladý, těžko se s tím smiřujeme a utápíme se někdy v pochybnostech o Bohu a jeho lásce. Jsme zahlceni tak jako malé děti, které poznávají svět, otázkami „Proč?“. A tak to slyšíme kolem sebe: Proč musel zemřít tak mladý? Proč se to stalo zrovna mně? Proč umírají ti hodní a proč se zlé věci stávají dobrým lidem? Proč ten lotr vždycky tak lehce vyvázne? Skutečně ale je tomu tak, jak my vidíme? Ne, to jen se neumíme podívat Božíma očima. Ježíš nesliboval, že nás uchrání nemocí, utrpení, zla a smrti. Mluvil s učedníky o tom, že i jim se budou stávat zlé věci, ale také jim řekl tak, jak je zaznamenáno v Janově evangeliu. „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřte i ve mně. V domě mého Otce je mnoho příbytků, kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (J 14, 1 – 3) Po smrti odejde k Pánu nejdřív naše nesmrtelná duše a jednou se spojí i s naším tělem. A však lidská duše po své smrti musí být ještě očištěna od následků svých hříchů a to se děje v očistci a proto se se za duše v očistci modlíme, aby také ony již mohly patřit na Pána.
A je na nás, abychom tuto pravdu o Bohu a o člověku předávali dál, tak jak nás sv. Pavel vybízí: „Těšte se proto navzájem těmito slovy.“