1. Národní eucharistický kongres
Od soboty 17. 10. mi neustále v hlavě zní popěvek „Obnovujeme s Bohem věčnou smlouvu a konáme veliké tajemství, které nám, které nám Kristus odkázal.“ Popěvuji si to hlavně proto, že jsem byla v sobotu na dlouho avizovaném Národním eucharistickém kongresu. Přípravy na něj probíhaly už několik let, ale bezprostřední přípravy, které se konaly v jednotlivých farnostech, byly až od ledna tohoto roku. Každý měsíc jsme mohli díky zvoleným tématům hlouběji poznávat a zažívat, jakým darem je eucharistie. Člověk chodící do kostela sice ví, že eucharistie znamená díkůvzdání a vztahuje se k Ježíšově Poslední večeři před jeho ukřižováním a že v podobě chleba a vína přijímáme Kristovo Tělo a Krev. Tento kongres v nás však chtěl toto vědomí upevnit a povzbudit nás.
Odjížděli jsme autobusem ze Suchdola v 5.00 a nabírali jsme ještě poutníky v Majdaleně (z Chlumu), v Třeboni a ve Staré Hlíně. Věřící z J. Hradce jeli nakonec jiným autobusem společně s Pelhřimovskými. V Brně na Náměstí, kde měla být mše sv., jsme byli již v půl deváté, takže jsme měli dost času na to se na po náměstí rozhlédnout a vybrat si dobré místo. Bylo tam postavené podium a vyhrazené sektory pro kněze, ministranty, řeholníky i řeholnice, krojované a pro „Vyslance eucharistie“. Od devíti do desíti jsme byli účastni předprogramu Biskupského gymnázia ze Žďáru nad Sázavou pod vedením P. Jana Davida, jehož součástí byly písně, modlitby kněží a svědectví.
V půl jedenácté začala mše sv. a jedním slovem byla krásná. Ona je vždycky mše ze své podstaty pěkná, neboť se tam zpřítomňuje Kristus, ale přeci jen také někdy záleží na prostředí, na lidech atd. Byl se mnou ministrant Láďa a ministranti měli vyhrazený sektor blíž podiu a ten byl nadšený z toho, že 1. čtení četl herec a režisér Jiří Strach. Druhé čtení četla poslankyně Evropského parlamentu Michaela Šojdrová. Celou mši sv. celebroval kardinál Paul Josef Cordes, mimořádný zmocněnec papeže Františka, hudebně doprovázela Schola brněnské mládeže. Pan kardinál na konci svého kázání zmínil příhodu z jeho rodné italské farnosti, která se ale stala již v 19. století. Bylo to vlastně svědectví o tom, jak jeden židovský mladík uvěřil v Krista po té, co jako náhradník účinkoval ve sboru při mši svaté. Zasáhlo ho, jak se mu dal Ježíš poznat, že je živý v Eucharistii. Nechal se později pokřtít a pan kardinál se ještě dnes setkává s jeho potomky ve svém rodišti. Po mši svaté následoval průvod s Nejsvětější svátostí (proměněný Kristus v hostii) z náměstí na Zelný trh. Tam jsme ovšem všichni nešli, ale sledovali jsme to na velkoplošných obrazovkách, neboť i Zelný trh byl zaplněný. Dohromady totiž bylo přes 25 000 lidí. Všichni poutníci dostali Pamětní list 1. Národního eucharistického kongresu.
Celá slavnost tedy končila kolem 13.15. Pro nás však ještě program 1. Národního eucharistického kongresu pokračoval, v každém kostele ve středu Brna totiž bylo něco připraveného. S Láďou jsem se potkala před katedrálou sv. Petra a Pavla a od dvou hodin jsme byli ponořeni v katedrále do pašijové hry - o utrpení Ježíše Krista. Byli jsme také v kostele Nalezení sv. Kříže, kde byl program Vyslanců eucharistie (děti od 12 do 15let) z českobudějovické a královéhradecké diecéze. V 16.45 jsme všichni „Třeboňští“ a „Suchdolští“ čekali u Janáčkova divadla na autobus, který nás pár minut poté odvážel domů. Do Suchdola jsme tedy přijeli chvíli po osmé hodině večer – možná unavení, ale radostní a plni naděje a síly, neboť to někdy skutečně není lehké.
Iva Hojková