6. neděle v mezidobí C
Lk 6,17.20-26
Po čem v životě toužíme? Většina z nás mimo jiného po radosti, chceme být šťastní. A Bůh chce tuto naši touhu hluboce zakořeněnou v srdci naplnit. Ve Starém zákoně najdeme 27 synonym vyjadřujících pocity radosti. Problémem zůstává, jak této radosti dosáhnout, jak najít cestu, která nás k radosti a štěstí dovede. Vedle mnoha osobností i Ježíš nám chce ukázat cestu vedoucí k radosti. A používá k tomu literární formu blahoslavenství, tuto formu najdeme jak u Homéra, tak i u jiných klasických autorů, blahoslavenstvími začínají i Žalmy. Ovšem k ukázání cesty k radosti se vedle blahoslavenství používají i varování - běda, která ve svém hebrejském významu více než vyhrožování znamenají povzdech, nářek - ach.
V evangeliích najdeme celkem 45 blahoslavenství…
U Matouše najdeme 8 blahoslavenství, u Lukáše, z jehož evangelia si předčítáme dnes, jsou pouze 4. Další rozdíl, který najdeme je, že zatímco u Matouše jsou poměrně obecnými tvrzeními, u Lukáše jsou zcela konkrétní a týkají se Ježíšových učedníků - Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: Blahoslavení, vy chudí, vy zde přede mnou.
Abychom správně porozuměli Ježíšovým blahoslavenstvím, musíme vědět, komu svá slova směřoval, když řekl Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království.
Z minulé neděle, kdy jsme četli o povolání Petra a dalších na břehu Genezaretského jezera, si pamatujeme, že nechali všeho a šli za Ježíšem… stali se chudými dobrovolně ze své vůle, nepřišli o svůj majetek následkem neštěstí nebo nějakého zemětřesení, ale vzdali se ho z lásky k Ježíši, jehož nabídku ke změně života přijali.
A to je první charakteristika těch, kdo se rozhodli vydat na cestu ke štěstí, jak ji ukazuje Ježíš - chudoba. Blahoslavení, vy chudí. Pozor ale, nikde v celém evangeliu nenajdeme, že by Ježíš říkal blahoslavení chudí v obecném slova smyslu, všichni chudí nejsou blahoslavení, Ježíš nechválí chudobu. Pokusme se tedy pochopit, jak to tedy Ježíš myslí. Blahoslavení jsou ti konkrétní chudí tam před Ježíšem, ti, kteří se dobrovolně vzdali svých majetkových vazeb, zanechali své domy, své lodě, které měli, a vydali se za Ježíšem jako jeho učedníci. A tuto charakteristiku najdeme u evangelisty Lukáše vícekrát, i u povolání Leviho píše, že nechal všeho a šel za Ježíšem. Ukazuje nám tím, že oproštění se od majetku není něco nepovinného pro ty, kdo chtějí Ježíše následovat, ale že to je zcela zásadní podmínkou na Ježíšově cestě k radosti. Sám Ježíš to jasně říká: kdokoliv z vás se nevzdá všeho co má, nemůže být mým učedníkem.
Být křesťanem znamená vzdát se všeho. S tím nás samozřejmě napadne otázka: jak se mám vzdát všeho? To to mám vyhodit z okna, a jak budu žít, vždyť ze mě bude žebrák. Takto to samozřejmě myšleno není. Ježíš neodmítá majetek a bohatství jako takové, to vše jsou dary, které máme od Boha a máme je dobře a zodpovědně spravovat. To, co Ježíš odmítá a před čím znovu a znovu varuje, je srdce připoutané k věcem pozemským, je to stav, kdy se člověk stane otrokem věcí, které už vlastně nevlastní on, ale které vlastní jeho. Pozemské statky nám Bůh dal k životu a evangelijní chudoba spočívá v uvědomění si, že všechno to bohatství není naše, že je od Boha a my jsme pouze jeho správcové, kteří s ním podle toho mají nakládat a ptát se, co chce Bůh, abychom dělali s jměním, které vložil do našich rukou. Chudý v evangelijním slova smyslu je ten, kdo ve světle Ježíšova učení dokáže dát věcem tohoto světa jejich správnou hodnotu a správné určení. A tato správná hodnota a určení vychází právě z Ježíšova učení o lásce k bližnímu. Z toho pak vychází vzájemné sdílení, já mám něco, co potřebují druzí a druzí mají něco, co potřebuji já, protože všichni jsme stvořeni k lásce, která se projevuje sdílením. Kdo ale naopak všechno, co má, drží jen pro sebe, pro své egoistické zájmy, ten se odlidšťuje. A to platí i pro to, jak nakládáme s naším časem, našimi talenty, našimi schopnostmi. Bohatství nejsou jenom peníze nebo majetek, bohatství má mnoho podob, čas který máme, inteligenci, talenty a vlohy…
Toto jsou tedy blahoslavení chudí, o nichž mluví Ježíš. A těmto chudým, kteří sdílí své bohatství, ať už má jakoukoliv podobu, pro dobro druhých, patří Boží království, tento nový svět, jehož se stávají součástí a do něhož zve Ježíš i nás.