30. neděle v mezidobí
Mk 10,46-52
Ježíš se v dnešním podobenství představuje jako ten, kdo otvírá oči.
V podobenství se ten, kdo nevidí, stává žebrákem, žebrákem v širokém slova smyslu. Žebrá o všechno, žebrá o pozornost, žebrá o uznání, žebrá o pochvalu, žebrá o lásku svých nejbližších a je ochoten pro to udělat vše - lhát, přetvařovat se, podbízet se, cokoliv. Kolikrát se my sami chováme jako takoví slepí žebráci? Ale to, co si takový člověk vyžebrá, jsou jen drobné, které mu nikdy nestačí - trocha uznání, malá pochvala, pár drobtů lásky. Kdo takto žije, tomu uniká opravdové bohatství života, skutečné hodnoty, které jsou něčím mnohem větším, než nějakou almužnou. Člověk byl Bohem stvořen k nekonečnosti, pro věčnost, ne pro nějaké drobné z almužny. Takový člověk potřebuje potkat někoho, kdo mu otevře oči. Bartimaios potkává Ježíše. Někdo si na svou slepotu a žebravý způsob života zvykne a nikoho nehledá. Bartimaios ne, on touží po změně.
Žebrák je zároveň někdo, kdo stojí na okraji společnosti, života, zájmu. Bartimaios zde zastupuje nemalou skupinu, totiž úplně každého, komu není lhostejné, že kolem prochází Bůh. A Ježíš jeho nouzi vidí. Jde o vzorové setkání člověka s Bohem. Tento muž bez perspektivy dostává příležitost žít. Jeho Stvořitel ho oslovuje a mění jeho prázdnotu v naplněný život.
Je pozoruhodné si také uvědomit, že Bartimaios sice nevidí, ale umí naslouchat, a tak rozpoznává hlas Krista, hlas někoho, kdo mu může pomoci se změnit. Uvědomuje si svůj stav, chce ho změnit a křičí a vyrušuje ostatní. Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. Okolí Bartimaia zrazovalo, protože jen překáží, je navíc, ruší… Bůh vidí nouzi člověka, ale současně očekává náš zájem, odvahu chtít se Bohu přiblížit. Nelze totiž pomoci někomu, kdo pomoc nechce.
Kdo se chce změnit, musí počítat s překážkami, s odrazováním těch, kdo chtějí zůstat slepými, kterým takový stav vyhovuje. Překážku někdy představují i ti, kdo jsou kolem Krista. Někdy i ti, kdo chodí do kostela, svým chováním zamlžují Ježíšovu pomoc. Lidé ale nepotřebují, aby jim někdo házel pod nohy další a další klacky, ale potřebují povzbudit, a tak i k Bartimaiovi nakonec přichází nějaký dobrý člověk, který ho povzbudí slovy: Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!
Co chceš, abych pro tebe udělal? ptá se Ježíš, který moc dobře ví, co má udělat, ale přesto pokládá tuto zásadní otázku, protože je důležité, aby si každý při setkání s Ježíšem uvědomil, co já očekávám od Ježíše? Očekávám od něj vůbec něco? Anebo sem chodím jen ze zvyku, aniž bych něco očekával, aniž bych si odsud něco odnášel?
Jdi, tvá víra tě zachránila! - teď prozříš a budeš vidět, kam jít a co dělat… to je opravdové uzdravení a opravdový dar. Svět, práce, rodina, všechno zůstává stejné, ale změní se náš pohled na to všechno, začneme vidět skutečnost kolem nás jiným pohledem. Když začneme vidět náš život, naše bolesti, radosti, povinnosti, naše starosti ve světle Kristově, pochopíme význam, který mají, budeme vnímat smysl toho všeho, a tak se naučíme milovat každou skutečnost. Pak také konečně pochopíme ta známá slova svatého Pavla v osmé kapitole listu Římanům - Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.