20. neděle v mezidobí C
Lk 12,49-53
V dnešní promluvě mluví Ježíš o ohni. Je zajímavé, že obraz ohně najdeme v Bibli 378x. Najdeme ho tam tolikrát, protože ve většině případů je oheň jako projev Boha, je to symbol Boží přítomnosti.
Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!
Oheň, o kterém zde Ježíš mluví není oheň zkázy nebo Božího trestu a zničení. Oheň, o kterém mluví Ježíš je oheň, který byl zažehnut o Velikonocích v srdcích apoštolů, oheň Ducha Svatého, oheň který je požehnáním a darem z nebe. Oheň, kterým mají hořet naše věřící srdce.
A Ježíš pokračuje: V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
Křest znamená ponoření. Voda křtu je voda smrti, končí v ní starý život, aby začal nový. Je to také voda, kterou připravovali Ježíšovi nepřátelé, aby zhasili oheň Ježíšův. Aby zhasili ten požár Božího milosrdenství a bezpodmínečné lásky, který zažehl Ježíš, a který se začal šířit mezi jeho učednicemi a učedníky.
A pak mluví Ježíš o rozdělení. Rozdělení mezi těmi, kdo přijímají a kdo odmítají Ježíšovo poselství o Božím království.
Rozdělení bylo v době Ježíšově a je i v naší církvi: protože vždycky jsou jak ti, kdo chtějí, aby všechno bylo, jako to bylo vždycky - vždyckybylismus. A pak jsou ti, kdo naslouchají vedení Ducha svatého - oheň Ducha svatého - který nám ukazuje novost Evangelia v každé aktuální době.
To, co po nás křesťanství žádá, je opravdu obtížné. Žádá od nás pravdivé vidění rozdílu, jaký je mezi vírou a nevírou, mezi nadějí v Boha a nadějí v tento svět, mezi věrností a nevěrností Bohu. A současně od nás žádá, abychom i ty nejoddělenější bližní milovali, přáli jim dobro a současně s nimi jasně nesouhlasili v tom, kde souhlasit nemůžeme, pomáhali jim a sami hned pomoc nečekali, nedivili se, že oni proti nám jdou třeba tak, že nám ublíží a my se při tom důsledně vzdávali každého násilí, odplácení, nečestnosti. To je cesta pro nás. Není to cesta fanatické tvrdosti, ale je to cesta čistoty srdce, svobody od strachu (nemám-li dvě tváře, přetvářku, nemám strach, kdy mi kdo tu druhou odhalí), cesta pravdy a lásky, které jsou neodlučitelně spojeny. A není to cesta jen pro některé křesťany, ale pro ty, kdo v Pána uvěřili - tedy pro všechny, kdo se považují za křesťany.