16. neděle v mezidobí C
Lk 10,38-42
Na první pohled může ten dnešní úryvek působit dojmem, že se jedná o nedůležité zachycení jedné Ježíšovy návštěvy v domě, kde jsou dvě sestry, mezi kterými to moc neklape. My ale dobře víme, že evangelisté nic nepíší jen tak, že každý příběh, každý detail, má hluboký význam, který se nás snaží navigovat do hloubky Ježíšova učení. A nejinak je tomu i u dnešního úryvku.
Hned na začátku nás může zarazit, že Ježíše ve svém domě přijímá Marta. Podle tehdejších zvyklostí bylo totiž pravidlem, že hosta vítá muž, hlava rodiny, a se ženami se vlastně vůbec nesetká, pokud tedy není např. příbuzný. My tuto rodinu známe i z jiných vyprávění, a tak víme, že Marta měla sestru Marii a bratra Lazara. Ježíš u nich přijímá pohostinnost od žen, což bylo podle tehdejších pravidel nemyslitelné. Ježíš se ale nenechává svazovat zvyklostmi, protože chce ukázat, že Bůh touží přijít ke každému z nás, do jeho srdce, nezávisle na našich lidských pravidlech. Kam přichází Ježíš, kam přináší své evangelium - radostnou zvěst, tam jsou překonány tradice a zvyklosti, tam platí jediné pravidlo, a to pravidlo lásky a čistého srdce.
Další velice zajímavý detail, který popisuje Lukáš, se týká Marie. Z textu vyčteme to, že se posadila Pánu k nohám a poslouchala. Sedět u nohou mistra, rabího, a poslouchat v židovském světě znamená být v pozici učedníka. Marie je tedy Ježíšova učednice. Lukáš to nepopisuje náhodou. Marie naslouchá Ježíši jako jeho učednice. A z jiných částí evangelií víme, že nebyla jediná, že Ježíš měl vícero učednic, nejen učedníky. To byla další zcela nemyslitelná věc podle tehdejší židovské tradice. Ovšem nejenom podle tehdejší tradice, ani dnes si ještě pořád v naší církvi většina mužů na rozhodujících místech nedovede představit svěcení žen.
Ale nyní se už zaměřme na Martu, ústřední postavu dnešního vyprávění. Marta se obrací na Ježíše se stížností. Když ten originální řecký text přeložíme doslova, tak říká, že Marta rozzlobeně uhodila na Ježíše. Marta je tak rozhozená a stresovaná, že si nebere servítky ani s hostem. Chtěla by Marii zahnat tam, kam podle ní ženy patří, do kuchyně a k obsluhování. Ježíš se ji ale nezastane, naopak ji napomíná: Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Řecký text doslova říká, že Marta je rozervaná mezi mnoha službami. Ježíš ji nenapomíná kvůli její momentální práci, ale kvůli vnitřnímu stavu její duše, ve kterém už není schopna rozlišovat, co je důležité a smysluplné.
Marta zosobňuje všechny ty členy křesťanského společenství, kteří sice uctívají Ježíše, dělají, co se má dělat, ale moc nenaslouchají tomu, co doopravdy Ježíš říká, čemu nás učí, a neřídí se tím ve svém každodenním životě. Takoví lidé jsou pak plní stresu, jsou uhonění, často i nevrlí. Takový člověk pak ztrácí smysl proto, co všechno a proč v životě vlastně dělá? Jaký to má všechno smysl, a je to vůbec podle Boží vůle?
V našem dnešním příběhu vidíme Martu, která se nemůže zastavit, nechává si utéct jedinečnou šanci být s Ježíšem a něco se od něj naučit. Jak vidíme, důvodem Martina shonu, který ji brání se zastavit, jsou starosti a trápení se pro mnoho věcí. Ježíš velice často mluví o starostech, jako o trní, které v člověku dusí jeho slovo a zatěžuje lidské srdce.
Ježíš vysvětluje Martě, že to je právě Marie, kdo si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme. A co je tímto dobrým údělem? Žít celý svůj život v souladu s Ježíšovým učením - s jeho slovem, být celoživotně naladěný na Ježíše. Nejenom jeho slovu naslouchat, ale také o něm rozjímat a každodenně ho žít.
My se často honíme celý náš život za štěstím a přitom úplně ztrácíme sílu ke spokojenosti a zůstává nám jen ta uhoněnost. A přitom je to tak jednoduché, jak jednoduše to už dávno vyjádřil svatý Augustin: Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože.