Pouť ke sv. Anežce České v Č. Velenicích

01.12.2011 10:47

Pouť ke sv. Anežce v Českých Velenicích

V sobotu 12. 11. 2011 se sešlo plno farníků, návštěvníků a muzikantů v kostele sv. Anežky České. V ten den to bylo 22 let, co byla Anežka Česká v Římě svatořečena. A kromě toho jsme s Anežkou oslavili 800 let od jejího narození. Hlavním celebrantem byl generální vikář naší diecéze P. Adolf Pintíř,  který si  hned na počátku vzpomněl na komplikace na hranicích s Rakouskem v Halámkách a ve Velenicích, když s kněžími na toto svatořečení jel. Také vzpomínal na své dětství, kdy jako malý kluk listoval jízdním řádem a objevil trať Plzeň - Č. Velenice, a přál si Velenice, v kterých tenkrát pro něj končil svět, poznat. Při mši sv. doprovázel Táborský chrámový sbor, a tak jsme ordinária zpívali (či poslouchali) latinsky.

Nejprve nechme zaznít slova hlavního organizátora, P. Jaroslava: „Původně byl pozván člen křížovnického řádu s červenou hvězdou P. Koňařík, který působí v Římově. Ten se však účastnil ve stejnou dobu v Praze slavnosti za přítomnosti kardinála Joachima Meisnera z Kolína nad Rýnem, a proto jsem požádal generálního vikáře P. Adolfa Pintíře, který pozvání přijal. Čím víc věcí bylo před poutí zařízených, tím víc to bylo pro mě klidnější a mohl jsem se i těšit. U stolu na faře při obědě jsme si mohli společně pohovořit s místostarostou panem Kotrčem a jeho manželkou, které se výborně hodila znalost němčiny při hovoru s P. Kapsem z Gmündu. Rodinnou atmosféru v místnosti dotvářelo několik ministrantů se svými rodiči i další pozvaní hosté.“

Jak tuto slavnost prožili farníci, návštěvníci, či ministranti, máte teď možnost nahlédnout:

„Jako každý rok, tak i letos se konala pouť ve farním kostele v Českých Velenicích. Letos byla tato slavnost obzvlášť výjimečná, neboť uplynulo 800 let od narození naší Světice, Anežky České. Hlavním celebrantem byl generální vikář Mgr. Adolf Pintíř. Byli pozváni také duchovní z Gmündu I. a Gmündu II. Po zakončení mše svaté čekalo poutníky příjemné pohoštění od ochotných farníků v parku u kostela. Poté byli všichni kněží pozváni na sváteční oběd na místní faru, kde si vyměnili různé zážitky ze svých farností. Tato pouť se nám velice líbila a těšíme se na další rok.“

 „Pouť v Č. Velenicích byla pěkná, sešlo se tam hodně lidí. Vzali jsme si k srdci slova evangelia, abychom po vzoru sv. Anežky České pomáhali potřebným, navštěvovali nemocné,... Líbil se nám také Táborský chrámový sbor, který při mši sv. doprovázel. Potěšilo nás, že jsme se mohli po mši pozdravit při hojném a dobrém pohoštění a že jsme dostali jako dáreček srdíčko z perníku.“

„Na pouti ve Velenicích jsme byli poprvé, a překvapilo mě to - návštěvnost, atmosféra a další, bylo to všechno pěkné. Pouť se mi líbila.“

„Při latinské zpívané mši jsem si uvědomila, jak je dobře /aspoň pro mě/, že se už latina běžně neužívá. V těch chvílích pro mě bylo těžké vydržet, i když zpívali pěkně. Jsem ráda, že celá mše sv. je už dneska v národním - českém jazyce, že se člověk modlí tak, jak tomu rozumí. Ale líbilo se mi připravené pohoštění - mohla jsem se setkat s lidmi, popovídat si s nimi  a potěšit se.“

„Slavnostní poutní mše svatá k poctě sv. Anežky České v jubilejním roce v Č. V. byla hodna „velikosti“ naší světice. K slavnostní atmosféře přispěla i přítomnost P. Pintíře a kněží z Gmündu. Také chrámový sbor z Tábora se mi líbil. Při jejich nádherném zpěvu jsem na chvíli měla pocit, že jsem v nebi.“

„Já jsem měl radost, že jsem při ministrování držel loďku a mohl jsem dávat uhlí do kadidelnice, aby dobře hořela. Líbilo se mi, když jsme šli průvodem a že tam bylo víc farářů. Hezký bylo, že jsme dostávali srdíčka z pouti, byly výborný, rozdělil jsem se na půl s bratrem Jarouškem. Moc se mi líbilo okno s mozaikou sv. Anežky, na to bych se mohl dívat pořád.“