Pobyt s dětmi o jarních prázdninách na Ktiši

08.03.2012 20:00

Otec Jaroslav už od konce ledna hlásil v suchdolském kostele, že bude na Ktiši o jarních prázdninách pro děti tábor. První neděli říkal, ať se je nebojí rodiče pustit, že bude o ně dobře postaráno, druhou neděli říkal, že si aspoň rodiče odpočinou, když se dětí zbaví, a třetí neděli už prostě ohlašoval, že se odpoledne odjíždí a později jsme od něj dostali požehnání. Na Šumavě jsme byli od neděle 12. 2. do pátku 17. 2.

A jak ten týden nakonec vypadal a jak jsme si to užili? Pochybností a nejistot bylo na začátku nemálo, o to lepší bylo si užívat tu pohodu a pokojné plynutí dní. Na Ktiši je Diecézní centrum života mládeže (DCŽM), přebudované z fary. Celé Diecézní centrum mládeže biskupství českobudějovického (DCM) má na starosti P. Roman Dvořák. Na Ktiši jsou také dvě týmačky, letos tam jsou Terka a Helča. Ty se starají o chod domácnosti, pečují o ty, kdo tam přijedou na dovolenou, prázdniny, pomáhají s programem, protože se tam také konají akce DCM.

Náš pobyt začal v neděli příjezdem asi v pět hodin. Přivítala nás jen Helča, O. Roman s Terkou přijeli později. Ubytovali jsme, seznámili se navzájem, s farou, s kaplí a s prvními novými dojmy šli spát. Po všechny celé čtyři dny byl program podobný. Ráno byl budíček o půl osmé, modlitba, snídaně a v devět hodin začínal dopolední program, byla katecheze zaměřená na kříž - neseme jeden druhého, v kříži se podobáme Ježíši, obracíme se k životu a jsme stále na cestě k Bohu a k druhým lidem. Jednotlivá témata byla spojená s lidmi, kteří nám po právu mohou být vzorem, s bl. Chiarou Luce Badano, sv. Dominikem Saviem, a bl. Matkou Terezou. Většinou jsme něco vyráběli - křížky z hmoty tvrdnoucí na vzduchu, ikony s obrázkem Madony (podložky na ně nám udělal pan Beníšek z dvorské farnosti, za což mu patří dík). Malovali jsme také kamínky, které jsme označili jmény a potom každý den od úterý do čtvrtka si vytáhli kamínek jednoho kamaráda, kterému jsme ten den byli andělem strážným. Poté byl oběd s poledním klidem do 14h. Na začátku odpoledního programu jsme aspoň na chvíli šli ven - hráli jsem např. „pakobal“ (předělaný a tím ztížený fotbal, zvlášť když jsme běhali ve sněhu a ti největší fotbalisti odpadali jako první), sáňkovali jsme, šli jsme si prohlédnout kostel sv. Bartoloměje a díky nahrnutému sněhu na dvoře uplácali sněhuláka. Kromě toho byly odpoledne některé soutěže a různé hry: např. olympiáda, kdy ve skupinách děti našly soutěžní úkoly ve čtyřech disciplínách, vědomostní (vyjmenovaná slova po M, všeobecný kvíz), sportovní (páka, hod míčky), praktická (skládání puzzle na čas a skládání sirek do krabičky) a umělecká (kreslení a pantomima). V každé kategorii soutěžil jeden vyvolený za skupinu, skupiny se jmenovaly Halušky, Los Vojtos, Boršť, zápolení bylo zajímavé a obtížné. Ve čtvrtek jsme si to ve dvojicích rozdali ve stolním fotbálku, to teprve bylo něco. V jeden den jsme kreslili erb vystihující naši osobu (viz obrázek erbu jedné naší suchdoleské farnice, že neuhádnete, o kterou jde ☺). Ve čtvrtek jsme pekli chléb ve třech skupinkách, snědli jsme je v pátek k snídani. Po večeři byl od sedmi ještě večerní program - jeden večer zábavná hra Aktivity, druhý večer dramatický příběh o světlu a o lidech, kteří k sobě hledali cestu, na což navazovala mše svatá. Třetí večer se odehrávaly scénky na biblické příběhy - Šalamounův rozsudek, sv. Pavel na Maltě, kdy byl uštknut hadem a prodání Josefa Egyptského do otroctví, všechny byly vydařené, vtipné a vystihující děj a smysl úryvku s prezentací o DCM a DCŽM. Čtvrtý večer byla pohádková čajovna, kam mohly jen pohádkové postavy ve dvojicích, které známe z večerníčků a televizních pohádek, např. krtek a myška, Rumcajs s Mankou a jedna trojice vodník, čert a čarodějnice z pohádky Eliška ze mlejna, různé čaje nabízelo sedm trpaslíků (ovšem bez Sněhurky, byl tam jeden čaj Sněhurka, tak kdo ví, jak to s ní vlastně doopravdy bylo ☺). A v pátek v půl dvanácté jsme autobusy odjížděli.

Tak a teď slovy dětí, které mnohé doplní:

Mnozí na pobyt odjížděli proto, aby o prázdninách byli někde jinde a poznali nové kamarády, a jejich očekávání bylo různé: „…hry, modlitby, mše, a že si nenajdu žádné kamarády“. Naštěstí se vůbec nikomu nestalo, že by si kamaráda nenašel a už při cestě zpátky přemýšlely, kde a kdy se zase navzájem setkají. A co se jim líbilo: „Nejvíc se mi líbila pohádková čajovna, kde jsem byla převlečená za Šebestovou a také se mi líbila hra Aktivity“, jinak všichni za jednoho a jeden za všechny: „každodenní modlitby, hry, katecheze, vyrábění, pohádková čajovna } všechno!, to se moc krásně čte, jen si říkám, že pro příště i přidám otázku „Co se mi nelíbilo“. A co pro děti bylo nové? Odpovědi opět byly jasné: „Pro mě bylo nové zpívání před jídlem.“, „Poznal jsem tu jinou krajinu plnou sněhu; nové přátele, Boha, jinou formu, projevy modlitby, nové tance a nové hry …“, „Poznala jsem, jak je důležité se modlit.“ Dětem se také líbily vedoucí a byly rády, že je poznaly☺. Pro porozumění toho je nutné dodat, že na modlitbu ráno a večer jsme se scházeli v kapli, kde děti i vedoucí s knězem spontánně děkovali a prosili za pomoci svíčky, vystřižených křížků, srdíček, smajlíků, zpívání apod. A čtyřikrát jsme měli s O. Romanem mši sv., tato časnost a samozřejmost mše sv. byla pro děti novou a dobrou zkušeností, k jejich překvapení šly dokonce nepovinně.  Asi by toho šlo napsat mnohem víc, ale i tak je toho dost, ale díky Bohu jen toho dobrého.

A co napsat z pozice vedoucího? Tam jsem odjížděla unavená, nejistá, jak to dopadne a odtud blaženě unavená, ale šťastná, že jsme tam jeli, mohly poznat děti, centrum na Ktiši a tamější tým i s O. Romanem. O to víc jsem se těšila na večerní farní ples, o němž si můžete něco přečíst níže, a ten k mé blaženosti, že patřím do naší farnosti, ještě dodal.

                                                                              S pomocí příspěvků dětí sepsala Iva