3. neděle v mezidobí
cyklus B
Mk 1,14-20
Ježíš začíná své veřejné působení slovy: „Naplnil se čas“ - čas jako kairos (řecky), tedy důležitá chvíle, rozhodný moment, kterého je třeba využít, jedinečná příležitost, kterou si nesmíš nechat utéct. A co se tedy děje tak důležitého? „Přiblížilo se Boží království“, Boží království je zde. Co je to to Boží království? Je to změna světa. Ježíš vysvětluje, že čas očekávání skončil, čas plnosti je zde. Je třeba změnit své chování podle nového světa a jeho nových pravidel a zákonitostí. To v praxi znamená zapomenout na svůj egoismus, což bylo hlavní pravidlo starého světa - myslet hlavně a především na sebe. Nový svět přináší nové hlavní pravidlo, a tím je láska, myslet na druhého. Tento příchod Božího království, nového světa, s jeho novými pravidly znamená zároveň změmu dosavadních pořádků. Bohatství a nahromaděný majetek ztrácí svou cenu, nejdůležitější už nejsou mocní a bohatí, ale prostí lidé čistého srdce, kteří umí milovat. Pokora vítězí nad panovačností a mírnost nad arogancí. Toto je Ježíšovo poselství - svět se nyní změnil a je na každém, do kterého z těchto světů se rozhodne patřit. Jestli do toho starého nebo do toho nového, který přináší Ježíš.
A jak vstoupit do tohoto nového světa, do Božího království zde na zemi? Ježíš to říká jednoduše: „Obraťte se a věřte evangeliu!“, což přeloženo pro dnešního člověka znamená změnit své smýšlení a chování.
V první řadě je třeba změnit způsob, jak si člověk představuje Boha. Ježíš přišel především proto, aby opravil zkreslenou představu o Bohu, kterou si vytvořili lidé, kteří vycházeli hlavně z toho, jak oni sami řídili společnost. Ježíš proto vysvětluje, že Bůh není nějaký mocipán, kterému je potřeba sloužit. Není to zákonodárce, který dává příkazy, a pak nás jako policajt kontroluje, jestli je přestupujeme, aby nás mohl neustále trestat. Ježíš říká, přestaňte s těmito pohanskými představami o Bohu. Kdo se drží těchto pohanských a starých představ o Bohu, zůstává v tom starém světě, a nepatří do Božího království. Obraz Boha, který nám Ježíš přináší, je Bůh vždycky dobrý a láskyplný. To je tedy první krok, který je potřeba učinit, aby se člověk obrátil-změnil.
Druhý krok je morální. Nestačí, že budu o trošku lepší, přidám nějakou tu modlitbičku navíc. Ne, je třeba zcela změnit svůj život. Můžeme si to dobře představit na žebříčku hodnot. Kdo má na nejvyšší příčce, jako nejdůležitější hodnotu užít si, hledání požitků, u toho se pak všechny ostatní životní hodnoty podřizují této nejvyšší hodnotě. To pak formuje každodenní život a veškerá rozhodnutí takového člověka. Pak není problém využívat a plundrovat veškeré přírodní zdroje, využívat druhé lidi, které po použití odhodím, jako nepotřebnou věc, protože JÁ si musím užívat života a vše ostatní tomu podléhá. Toto je bůh mnoha lidí - požitek.
Pak jsou další lidé, kteří mají na vrcholu svého žebříčku hodnot peníze-majetek. Pak je vše určováno shromažďováním peněz a majetku, to je náplň každého dne od rána až do večera. Životní program takového člověka určuje jeho bůh - peníze. Konto v bance pak rozhoduje o tom, koho považuji za přítele a koho za nepřítele. Peníze určují, co je spravedlivé a co je nespravedlivé.
Obrátit se podle Ježíše tedy znamená obrátit svůj žebříček hodnot. Na prvním místě Ježíšova žebříčku hodnot, který nám navrhuje, není nic, co by vycházelo od člověka - je tam evangelium, radostná zvěst od Boha. Evangelium by mělo být tou hlavní hodnotou a životním kritériem každého křesťana. Papež František vyhlásil tuto neděli jako neděli Božího slova. Je to výzva pro nás všechny, abychom obnovili svůj vztah k Písmu svatému, abychom ho četli a rozjímali nad ním. Těžko může být nejdůležitější hodnotou v mém osobním žebříčku životních hodnot něco, co neznám. Poznávejme proto evangelium, nechme se jím naplňovat, protože radost, která je v něm obsažena, se může stát i naší radostí.