Co dělat, když chci jít k prvnímu svatému přijímání, nebo chci aby šlo k prvnímu sv. přijímání mé dítě?

Eucharistie (svaté přijímání) je zpřítomněním Kristovy velikonoční oběti, tedy smrti a zmrtvýchvstání. Zároveň je to srdce a vrchol života církve. V ní se všechno začíná, k ní směřuje vše, co se týká křesťanského života.

Ježíš Kristus, který se obětoval za nás na kříži před dvěma tisíci lety v Jeruzalémě, ON, Boží Syn, druhá Božská osoba, zpřítomňuje svou oběť během každé mše svaté na oltáři, když slyšíme slova: „... toto je moje Tělo, které se za vás vydává, ... toto je má Krev, která se za vás prolévá“.

Skrze proměňování nastává přepodstatnění (transsubstanciace) chleba a vína v Tělo a Krev Krista. Pod posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Ježíš Kristus, živý a oslavený, opravdu, skutečně a podstatně, jeho Tělo a jeho Krev, s jeho duší a s jeho božstvím.

Eucharistie nás hlouběji spojuje s Ježíšem Kristem i se společenstvím věřících - činí nás živým článkem Kristova Těla, obnovuje v nás milost, kterou jsme přijali ve křtu a v biřmování a posiluje nás v boji proti hříchu.

Ke svatému přijímání je možné přistupovat denně, výjimečně dvakrát denně, a to s podmínkou, že jsem při druhém přijetí eucharistie byl na celé mši svaté. 

Před svatým přijímáním se dodržuje hodinový půst od jídla a pití (obyčejná voda a léky se nepočítají). U nemocných není nutné tento půst dodržet. Církev doporučuje věřícím, aby přijímali eucharistii (hostii), kdykoliv jsou na mši svaté (eucharistické oběti), povinností je aspoň jednou do roka, nejlépe ve velikonoční době. 

Podmínky přijetí eucharistie: 

• být pokřtěný a věřit v přítomnost Krista v eucharistii
• žít v přátelství s Bohem (bez těžkého hříchu)
• nebýt v církevním trestu
• žít řádně povinnosti svého stavu
• příprava (u dětí se předpokládá výuka náboženství; doporučuje se ve 2. nebo 3. třídě)