Co dělat když, chce být někdo biřmován

Biřmování (confirmatio – utvrzení) stvrzuje
a posilňuje křestní milost. Biřmování se také nazývá svátost křesťanské dospělosti.

Účinkem biřmování je zvláštní vylití Ducha Svatého – takové, k jakému došlo v den Letnic. Toto vylití vtiskuje duši nezrušitelné znamení a působí vzrůstající křestní milost: hlouběji zakořeňuje do Božího synovství; pevněji spojuje s Kristem a jeho církví; rozmnožuje v duši dary Ducha Svatého; dává zvláštní sílu vydávat svědectví křesťanské víře.

Svátost biřmování se přijímá nejdříve po dovršení 14 let. Na tuto svátost, kterou obvykle uděluje biskup, se biřmovanci pečlivě připravují.

„Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra
a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve Jménu Pána Ježíše.“

Podmínky přijetí biřmování:

·         křest

·         žít v přátelství s Bohem (bez těžkého hříchu)

·         věk (min. 14 let, stanoví ho biskupská konference)

·         příprava

·         biřmovaný kmotr

Při biřmování je duši pokřtěného křesťana vtištěna nesmazatelná pečeť, kterou lze přijmout pouze jednou v životě a která působí vzrůst křestní milosti. Dar ducha svatého je moc shůry, v níž biřmovaný vydává věrohodné svědectví vlastního života a stává se tak Kristovým svědkem.

Svátost je udělena skrze vkládání rukou a mazání vonným olejem (křižmem) na čele a vyslovením formule: „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého“. Svátost uděluje za normálních okolností biskup, je-li to potřeba, může k tomu biskup pověřit i nějakého kněze. V ohrožení života může biřmovat každý kněz.

V dohledné době se v našich farnostech příprava na biřmování neplánuje, v případě zájmu však kontaktujte kněze.