Historie

Historický přehled:

Venkovská farnost (tzv. plebanie) byla v Rapšachu zřízena již v r. 1382, farnost znovu zřízena r. 1784, matriky od r. 1784.. Farnost ležela na území Dolních Rakous a patřila k diecézi St. Pölten. Po připojení k ČSR 31. 7. 1920 se Rapšach stal součástí apoštolské administratury Rapšach a byl spravován českobudějovickým biskupem. V roce 1937 byl přičleněn k Českobudějovické diecézi přímo. Za 2. sv. války (v letech 1940 - 1945) byl kostel spravován ze St. Pölten.

Kostel v Rapšachu byl postaven kolem roku 1450. K původnímu gotickému kostelu přibyla přestavbou v roce 1890 novogotická věž.

Kostel se může pochlubit klasicistním oltářem a kazatelnou. Uvnitř kostela jsou zachované i cenné nástěnné malby z 15. století. Ke kostelu patřila také barokní jednopatrová fara (několik let už je prodaná).

Kostel je zasvěcen sv. Zikmundovi, burgundskému králi ze 6. století, který je od dob Karla IV. brán jako jeden z patronů České země. Proto na jeho počest se v Rapšachu každý rok 1. května koná poutní mše svatá a Rapšašské Zikmundohraní.

KOSTEL SV. ZIKMUNDA

Kostel byl postaven kolem roku 1450 jako gotický, věž s portálem až r. 1890. Loď kostela je obdélníkového půdorysu, s novogotickou věží v ose západního průčelí a s pětiboce uzavřeným presbytářem, k němuž přiléhá obdélníková sakristie. Architektonicky kostel dotváří opěráky dvakrát odstupňované, na západních nárožích postavené na koso; v jižní stěně lodi gotický profilovaný portálek o vodorovném nadpraží. Presbytář o dvou polích a závěru zaklenut síťovou klenbou s vyžlabenými žebry, která vybíhají z přípor s trnožemi a hlavicemi.

Pod okny, původně dvojdílnými hrotitými, se zbytky kružeb, obíhá spodem vyžlabená římsa; obě okna jižní stěny byla zbarokizována. Kněz sedí na sedile s dvojitou kružbou. V severní stěně prvého pole presbytáře je vchod do sakristie, zaklenuté barokní křížovou klenbou. Hrotitý triumfální oblouk s okosenými hranami; loď plochostropá, se třemi pětibokými kamennými příporami po obou podélných stěnách, ukončenými barokními římsami. Kruchta nová.

V presbytáři můžeme obdivovat pozdně gotické nástěnné malby s výjevy ze života Kristova a postavou sv. Kryštofa z 3. čtvrtiny 15. stol., odkryté r. 1949 a restaurované J. Jelínkem.

Zařízení tvoří hlavní oltář a oba boční oltáře portálové, klasicistní, právě tak kazatelna, křtitelnice s figurami Křtu Páně a varhany. Vně na jižním boku presbytáře litinová věnovací deska ze železáren ve Františkově z r. 1844.

Pověst o založení kostela

Před mnoha sty lety při lovu zvěře zabloudila v hlubokých lesích nad Lužnicí jakási bohatá hraběnka se vším svým dvořanstvem. Darmo čekajíc po kolik dnů na vysvobození z lesního bludiště, slíbila před družinou, sdílející se svou paní krutý její osud, že, podaří-li se jí zachránit život, dá při řece stavět kostel. Konečně po deseti dnech slábnoucí už volání dokonale vyhladovělých zbloudilců zaslechl chudý uhlíř, který v těchto tehdy liduprázdných končinách žil a pálil dřevo na uhlí. Dostalo se mu za vyproštění ze spleti mohutných kořenů, bujného kapradí a řezajících trav lesního labyrintu královské odměny, a hraběnka slib splnila. Záhy začal se stavět kostel v místech, kde se rozkládá obec Tušť. Jaký ale povstal rozruch, když po přípravných pracích ku stavbě objevilo se přes noc trámoví na vrchu skoro hodinu cesty vzdáleném a průkopy, v nichž měly základy stavby spočívat, zmizely, a do stejné hloubi a tímže způsobem vykopána zem na nejvyšším místě kopce, kde už tenkrát stálo několik dřevěných chalup.

Trámoví přenesli k řece, ze zasypaných průkopů zem vyházeli, ale vkrátku zmizení všeho a objevení se na odlehlém kopci se opakovalo. Hraběnka viděla v tom zázraku vůli samého Boha a rozhodla se stavěti kostel na vrchu.

Místo kostela, který už z dávných dob měl zdobit obec Tušť, mají tu jenom prostou zvonici.

Kolem "domu Božího", bělajícího se zdaleka, přibývalo pak chalup a v blízkosti kostela, snad tam, kde dnes je domek krejčího pana Františka Bendy (čp. 1), vystavěli i myslivnu (Jägerhaus). Proto také dřívějšímu majiteli tohoto domku, Antonínu Kropíkovi, který tu bydlel kolem roku 1880, se dostalo přezviska Jégr.

Pověst má malou obměnu. Podle vypravování jiných hraběnka, přispěvší k založení rapšašského kostela z množství svých peněz, byla původu úplně neznámého, vzdala se všech radostí světa a přišla do zdejších lesů a pustin, aby tu vedla život poustevnice. V kraji však dlouho nežila, dlouhým postěním slábla, až umřela.

Z kroniky obce Rapšach, zapsáno roku 1932

Napsáno podle: https://www.rapsach.cz/obec/pamatky.htm