Zelený čtvrtek C
Jan 13,1-15
Zeleným čtvrtkem začíná Velikonoční třídenní a naše pozornost je obrácena na poslední večeři Páně, při které Ježíš ustanovil mši svatou - eucharistii, kterou od té doby sloužíme do dnešních dnů a tím naplňujeme Ježíšova slova: To čiňte na mou památku. Ve mši svaté se nám Ježíš daruje v podobě proměněného chleba a vína. Stal se chlebem a vínem, stal se pro nás pokrmem života. Ježíš nás vyzývá, abychom se i my stali pokrmem života pro naše sestry a bratry. Pokud totiž naše přijímání neproměňujeme v lásku k bližnímu, pak je pro nás mše svatá jen prázdný rituál.
Přijímat znamená jíst zduchovnělé tělo Kristovo, abychom získali jeho oživující sílu. Tak velikou sílu, že se svatý Pavel divil, že křesťan, který pojedl tento chléb věčného života, může ještě onemocnět nebo zemřít. A vysvětloval to jen nehodným přijímání. Tělo Kristovo si tímto způsobem přizpůsobuje naše tělo tak, že z nás všech už se tvoří jen jediné tělo, žijící navždy. Ježíš proměňuje chléb a víno ve své tělo a krev, a když je s vírou přijímáme, tak proměňuje i nás.
Slavíme eucharistii, dokud on nepřijde. To znamená, že pomáháme růst jeho mystickému tělu v dnešním světě tím, že mu dáváme svoje těla, svoje ruce, svoje nohy, svůj intelekt, svá ústa. To vše dáváme Ježíši k dispozici, aby toho využíval k šíření Božího království v našem světě.
Papež František nás vyzývá: Poprosme i my Otce, aby z našich očí odstranil závoje, abychom tyto velikonoční dny při pohledu na kříž mohli zakusit, že Bůh je láska, neboť často si Boha představujeme jako majitele a ne jako Otce, jako přísného soudce a ne jako milosrdného Zachránce. Ale Bůh o Velikonocích zkracuje vzdálenosti mezi sebou a lidmi, zjevuje se ve své pokorné lásce, která touží po naší lásce. Proto Ho můžeme oslavovat tím, když budeme žít vše, co děláme, s láskou, když budeme dělat vše ze srdce, jako On, podobně jako to napsal sv. Pavel: Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. (1 Kor 10,31).