Vigilie C
Lk 24,1-12
Každoroční oslava Velikonoc je pro nás příležitostí se ještě hlouběji ponořit do tohoto tajemství, poodhalit o něco více jeho závoj a lépe mu porozumět. Při vzkříšení došlo k tomu, že se člověk Ježíš plně zjevil jako věčný a nesmrtelný božský Kristus v tělesné podobě. V podstatě vzato, omezené lidské tělo Ježíše se proměnilo ve všudypřítomné světlo. Světlo je tudíž pravděpodobně nejlepším obrazem Krista či Boha. Proto také velikonoční vigilie začíná oslavou světla, kdy je od osvětlujícího ohně zapálena velikonoční svíce symbolizující Krista přinášejícího světlo, tedy sebe, do našich životů.
Vzkříšení nebyla nějaká jednorázová událost, ale byl to začátek. Při vzkříšení začalo zářit světlo Kristovo do celého světa a to stále září. Světlo je elektromagnetické záření, které má své frekvence. Abychom ještě více nahlédli do tajemství vzkříšení, mohli bychom si to představit, jako radiové frekvence, které začaly vysílat a vysílají od té doby neustále, a je jen na nás, jestli se na ně dokážeme naladit, jestli je dokážeme vnímat a slyšet.
Kristus se nám láskyplně nabízí, touží po tom, abychom ho vnímali, abychom se na něj naladili, aby zde vzniklo spojení mezi námi a jím. Kristus dělá vše proto, aby se nám přiblížil. A když se na něj naladíme, tak on pozvedne naši lidskou důstojnost, které tak dokonale rozumí, protože on sám byl plně člověkem. Bůh touží, abychom ho milovali, abychom ho dokázali milovat božsky, tedy skrze Krista - skrze něho a s ním a v něm. To je to, co nás tak trpělivě učí Ježíš celým svým životem. Chce nás pozvednout na svou úroveň, abychom mohli vstoupit do Nejsvětější Trojice. Kristus přišel, aby nás dovedl k Otci, i za cenu vlastního života. Člověk může vstoupit do života Absolutního, trojjediného Boha, k tomu jsme byli každý z nás ve křtu, který si za chvíli připomeneme křestní obnovou, povoláni - to je smysl a cíl našeho života. My jsme Kristem zbožťování, protože jednou skončíme v Nejsvětější trojici, jako druhá osoba, protože všichni budeme v Kristu a Kristus bude v nás.