Velký pátek C
Jan 18,1-19,42
Dnes bych rád mluvil o lásce. Protože pokud chceme aspoň trošku pochopit smysl Ježíšovy smrti na kříži, pak to nedokážeme bez porozumění tomu, co znamená opravdově milovat, v čem spočívá skutečná láska. V souvislosti s ukřižováním se často používá slovo oběť, že Ježíš se za nás obětoval, ale to je tak velice zavádějící, že nás to odvádí od pravé podstaty tohoto Ježíšova extrémního skutku. Sám Ježíš nikdy nemluvil o sobě jako o oběti, jeho skutek byl výrazem sebe-darování. A to je právě to slovo, které je mnohem výstižnější a vhodnější než slovo oběť - láskyplné sebedarování. Ježíšova smrt na kříži je vrcholným výrazem jeho lásky k nám. A v tom také spočívá celá naše víra. Věřit v Boha znamená mít ho rád, protože i ďábel věří v Boha, my ale Boha milujeme.
Nechci ale mluvit jenom o nějaké vysoké lásce někde nad námi, ale rád bych dnes mluvil hlavně o té naší každodenní lásce a to hlavně o tom, jak je to někdy těžké milovat.
Často slyšíme o tom, jak je láska krásná, jak člověka oživuje, jak mu vlévá sílu do žil, pozvedá, pomáhá, uschopňuje atd. Co si ale počít, když se ocitneme v situaci, když už prostě milovat nezvládáme, neumíme, či už vlastně podvědomě ani nechceme. Zažívat takové situace můžeme v těžkých vztazích v zaměstnání, či v zadrhnutých partnerských vztazích, v bolestných vztazích mezi rodiči a dětmi, a v nejrůznějších mnohých dalších situacích.
Mně osobně velmi oslovuje anglický spisovatel C.S. Lewis, autor Letopisů Narnie, který umí velmi trefně vystihnout různé zapeklitosti duchovního života. On říká: Neztrácejte čas úvahami, zda svého bližního milujete nebo ne, jednejte, jako byste ho milovali. Jakmile s tím začnete, poznáte jedno z velkých tajemství. Chováte-li se, jako byste někoho milovali, zanedlouho ho milovat začnete. Poškodíte-li někoho, koho právě nemáte v lásce, zjistíte, že ho máte v lásce ještě méně než předtím. Pokud mu naopak nějak prospějete, zjistíte, že vám vlastně tolik nevadí. Existuje nicméně jedna výjimka. Pokud jste mu nápomocni, ne proto, abyste potěšili Boha a byli poslušni zákona lásky, ale proto, abyste mu ukázali, jak jste báječně shovívavý člověk, abyste si ho zavázali a mohli si sednout a čekat na jeho vděk, budete patrně zklamání. Kdykoli ale prospějeme nějaké bytosti jen proto, že je to bytost, která byla taky tak jako my stvořena Bohem, a kdykoliv si budeme přát její štěstí, jako si přejeme své vlastní, naučíme se jí o něco více milovat nebo jí přinejmenším o něco méně nesnášet.
Nevěřící člověk se k některým lidem chová laskavě, protože je má rád, křesťan, který usiluje chovat se laskavě ke každému, zjišťuje, že má postupem času rád čím dál více lidí – včetně těch, o nich si na počátku vůbec nedovedl představit, že by je kdy rád mít mohl.
Týž duchovní zákon pracuje bohužel i směrem opačným. Němci možná zprvu zacházeli se Židy špatně, protože je nenáviděli, později je nenáviděli tím víc, čím hůře s nimi zacházeli. Čím jste krutější, tím budete nenávistnější, a čím budete nenávistnější, tím budete krutější – a v tomto kruhu budete bloudit navždy.
Dobro i zlo rostou i s úroky z úroků. Proto mají všechny ty drobné každodenní kroky, které vy já den co den dělám, tak nekonečný význam. I sebemenší dobrý skutek, který dnes vykonáme, je dobytým strategickým bodem, z něhož za několik měsíců můžeme dosáhnout vítězství, o jakém se nám ani nesnilo. Pokud dnes zdánlivě jen maličko povolíme chtíči nebo vzteku, znamená to budoucí velkou ztrátu, do které se řítíme.
A další, kdo nám radí jak milovat ty, které nám milovat nejde, je svatá Terezie z Lisieux. Tehdy neznámá řeholní sestra je dodnes jakýmsi symbolem toho, že lze milovat po malých krůčcích kdykoliv, kdekoliv a v jakýchkoliv podmínkách. Z jejího životopisu se dovídáme např. o jedné její problémové a nesympatické sestře v klášteře. Terezie se snažila nenechat se ovlivnit její negativní stránkou a projevovala ji naopak velkou laskavost a přízeň. Až tak, že se ona sestra ptala, proč právě k ní se Terezie tak laskavě chová, co na ní vidí... A právě takováto vytrvalá láska „na dřeň“ dokáže proměňovat lidské srdce.
A v čem bylo tajemství svaté Terezičky? Ve svém deníčku si píše, že ona sama ze sebe by nedokázala milovat lidi ve svém okolí. A prosí Boha, aby on sám je miloval skrze ni.
My sami to často také nedokážeme, dovolme tedy Bohu po vzoru svaté Terezičky, aby on miloval skrze nás, aby se kolem nás šířila láska, kterou naše okolí tak velmi potřebuje.