SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ ve dne
Jan 1,1-18
Vánoce nám říkají, že to, co vidíme, je velmi ovlivněno tím, co si v té dané chvíli myslíme a co cítíme. Vánoční poselství nám říká, že realita spočívá v oku pozorovatele. Jeden vidí v jesličkách sice roztomilé, ale bezvýznamné děťátko, druhý tam vidí Božího Syna. Jinými slovy to, co vidíme, je takové podle toho, jak se na to díváme. I proto si dnes čteme vyprávění o narození Ježíše Krista, které zní úplně jinak, než jak ho popisuje evangelista Lukáš. A přitom se jedná o jednu a tutéž skutečnost. Lukáš o ní mluví těmi tradičními slovy o děťátku narozeném v Betlémském chlévě, zatímco Jan nám tuto skutečnost přibližuje vyprávěním o tom, jak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Skutečnost je taková, jak se my na ni díváme. Indický jezuita Anthony De Mello vypráví příběh spisovatele, který přišel na pohovor s duchovním mistrem. Lidé říkají, že jsi génius, zeptal se spisovatel. Dalo by se to tak říct, řekl mistr, ne moc skromně. A co z člověka dělá génia, vyzvídá spisovatel. A mistr jednoduše odpovídá: schopnost rozpoznat motýla v housence, orla ve vejci, světce v sobecké lidské bytosti, přítele v nepříteli.
To je výzva Vánoc, milé sestry a bratři, abychom se i my snažili být takovými génii! Být otevření na Kristovo poselství - mít takový pohled na realitu kolem nás, abychom mohli začít vidět Krista v těch, se kterými žijeme a pracujeme, v těch, se kterými se potkáváme na našich cestách.
Vánoční poselství nás vyzývá, abychom přijali neočekávané, nebáli se nechat překvapit, a nedívali se na svět pouze z hlediska našeho vlastního chtění. Udělejme Bohu v našich životech místo, které kdysi nenašel v Betlémě.
Betlémští pastýři a další lidé, kterým anděl zvěstoval Ježíšovo narození, byli plni očekávání. Co očekáváme my od těchto Vánoc? Určitě chceme mír, klid, zdraví, radost, ale jak? Pravdivý pokoj získáme, pokud přijmeme Boží slovo jako pevnou součást našich životů, pokud mu v našich životech uděláme to místo, které mu náleží.