Mikulášská pouť v Suchdole
Pouť k poctě sv. Mikuláše vlastně už začala v sobotu při večerní vigilii, kdy jsme bděli na modlitbách za naší farnost a přifařené obce. Už tady jsme provázeli písněmi v našem malém začínajícím sboru :). Vigilie byla formou bohoslužby slova, po dvou starozákonních čteních a jednom novozákonním následovalo evangelium z Matouše o vyslání učedníků do celého světa. Sv. Mikuláš podle toho jednal, proto je pro nás dobrým příkladem. Po přímluvách následovaly litanie k sv. Mikuláši a vystavení nejsvětejší svátosti.
Poutní mši sv. celebroval generální vikář P. Adolf Pintíř. Při kázání vzpomínal na dobu, kdy farářoval ve farnosti sv. Mikuláše v Č. Budějovicích a na pouta, která má k sv. Mikuláši. Připomínal nám, že ve sv. Mikuláši vždycky najdeme přímluvce v našich životních těžkostech. V obětním průvodu děti nesly perníkové mikuláše jako symbol toho, že všichni jsme děti Boží a jablíčka jako znak sv. Mikuláše a naší diecéze, obojí se potom rozdávalo lidem. Po mši bylo před kostelem pohoštění a na faře oběd, na kterém se výborně podílely hlavně naše tři rodiny. S třemi kněžími (s O. Adolfem, O. Jaroslavem a O. Krystofem) nás bylo skoro třicet.
Na celém průbehu pouti byla znát přítomnost našeho dobrého Boha a jeho požehnání. Nebylo všechno dokonalé, ale snad o to lepší. Na jednu stranu jsem ráda, že to máme za sebou, na druhou stranu mě to mrzí, protože už ty samotný přípravy byly pro mě potěšující (vigilie před tím, dělání perníkových mikulášů a chystání jablíček do obětního průvodu a jako dáreček, závěrečné poutní požehnání atd.). A společně strávené odpoledne skoro ve třiceti lidech bylo fajn - plné porozumění a pohody.
Tak teď ale hurá do dalších adventních akcí - aspoň trochu a tak jak to umíme, předávat lidem Boží lásku a víru v Boha.