Květná neděle C
Pašije v ročním cyklu C – Lk 22,14-23,56
Nejen dnešní doba miluje idoly, hrdiny, ať už románové, nebo sportovní či vojenské. Bylo tomu tak i dřív - dějiny lidských kultur jsou plné vyprávění o bájných recích, někdy velmi morálních, jindy trochu méně skvělých. Ostatně i lidová zbožnost dokáže vymalovat místního světce v barvách křiklavých jakožto muže (ženu) bez bázně a hany, jako někoho, kdo všechny ostatní, lidově řečeno, strčí do kapsy. Kam máme ale zařadit Ježíše, slavně vjíždějícího do Jeruzaléma a záhy na to umírajícího na kříži? Je to hrdina? Je to protiklad hrdiny? Nic z toho není zřejmě správné. Ta nejsprávnější odpověď je nakonec dána tím, co jsme slyšeli v druhém čtení: je to jeden z nás, ten, kdo prožívá plný lidský osud včetně neúspěchu, zrady, nespravedlivého soudu a smrti. Jeden z nás, který se ale liší a to nejen tím, že je bez hříchu. Ježíš se od nás liší tím, že jde v lásce k Bohu, ve sjednocení s Bohem i v lásce k lidem až do nejzazších důsledků. Je opravdu věrný svému poslání - až na smrt. A toto všechno je jen nutnou předehrou k vyvrcholení, a tím je vzkříšení. Proto dnes začínáme Svatý týden připomínkou události královského vjezdu Ježíše do Jeruzaléma a za týden budeme oslavovat jeho slavné vzkříšení a mezitím si projdeme všemi těmi událostmi, které tomu předcházely, ve čtvrtek Poslední večeře Páne, kterou Ježíš ustanovil tradici slavení mše svaté, v pátek to bude připomínka Ježíšova mučení a ukřižování, v sobotu pak budeme v tichu kontemplovat Ježíše uloženého v hrobě a po západu slunce začneme slavit jeho vítězství nad smrtí.
Ježíš jde před námi, Ježíš trpí lidským utrpením, Ježíš je ale novým počátkem. Všichni, kdo se k němu plně a navěky připojí, mají podíl na tom, že on překonal moc hříchu. Jsou od hříchů osvobozováni, je jim odpouštěno. Všichni, kdo se k němu připojí, mají účast na Božím životě: jsou Božími dětmi. A všichni, kdo se k němu připojí, mají účast na jeho plném lidství: zažívají bolest, utrpení a smrt, ale to vše v láskyplném spojení s Otcem.