8. neděle v mezidobí C
Lk 6,39-45
Již minulou neděli jsme otevřeli blahoslavenství z Lukášova evangelia. Jde o určitý morální kodex, jakýsi Ježíšův komentář, jak naplnit smysl Desatera. Jste blahoslavení, protože nejste závislí na majetku - blahoslavení chudí, blahoslavení, protože milujete své nepřátele, protože vidíte dobro v člověku a nezaměňujete zlo, které koná, s ním samotným - člověk není jeho hřích.
V tom dnešním úryvku Ježíš začíná známým vyjádřením: Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? I na jiných místech evangelií mluví Ježíš o slepotě, o duchovní slepotě, slepotě vnitřního života - hlavně když mluvil o farizejích. Oni a jim podobní nevidí Boha takového jaký je, ale jako přísného soudce.
U prvních křesťanů pokřtění byli nazývání ilumináti - osvícení, ti, kterým byl otevřen zrak tak, že viděli pravdu. Pro Ježíše bylo velmi důležité, aby jeho učedníci neupadli do stejné zaslepenosti, jako farizejové. I dnes jsou křesťané zaslepení různými lákadly, ať už to je majetek nebo třeba různé ideologie šířící strach a nenávist, a tak se nechávají vést slepými.
A pak následují ta velmi známá slova Pána Ježíše o třísce v oku: Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
Každý z nás se dopouštíme chyb, to jsou ty třísky, o kterých mluví Ježíš. Vidíš a soustředíš se jen na ty třísky, nevidíš na svém bratru nic jiného než ty třísky, se kterými ho ztotožňuješ, i když ty sám máš mnohem větší trám ve svém životě. Sami velmi dobře známe z našich životů, že to, co nás na druhých nejvíce štve, jsou právě naše vlastní nedostatky, které vidíme na druhých. Na sobě si jich moc nevšímáme, ale když ten stejný nedostatek uvidím u druhého, tak mě úplně provokuje. Je to taková zajímavá psychologická zákonitost. Je proto dobré, když mě na druhém něco velice provokuje, abych si ihned položil otázku: není to náhodou něco, co já sám dělám? A pokud ano, tak vlastně zjistím, že problém není v tom druhém člověku, ale že jsem díky němu objevil svou vlastní slabinu, na které mohu pracovat, abych se jí zbavil.
V závěru dnešního úryvku pak Ježíš podává jednoduchý návod, jak se pozná člověk, který žije podle jeho učení, který už zde na zemi žije podle pravidel Božího království. Strom se pozná po vlastním ovoci. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce. Známe lidi, kteří se snaží sice působit velmi zbožně a ctnostně, ale když s nimi mluvíme, slyšíme jak si takoví lidé neustále na někoho stěžují, kritizují ostatní, neustále mluví o něčem negativním - protože to je to, čím přetéká jejich srdce. Anebo vidíme politiky, kteří se snaží prezentovat jako ochránci křesťanských hodnot, ale přitom za sebou nechávají zabité ženy a děti a zpustošenou křesťanskou zemi.
A tak je dobré si dnes ve světle tohoto úryvku položit otázku: Co je v hloubi mého srdce? Je tam Boží moudrost, anebo chytrost tohoto světa? Je tam radost a naděje, navzdory nepřízním osudu, nebo jen zapšklost a zloba? Jsou moje slova plná lásky a milosrdenství, protože mé srdce je plné Boha láskyplného a milosrdného?