3. neděle velikonoční C
Jan 21,1-19
Kde hledat vzkříšeného Ježíše? Jak poznat, co ode mne chce? Jak to udělat, aby mne neminul...? To všechno jsou ušlechtilé otázky, ale možná, že také zbytečné. Podíváme-li se totiž do evangelií, vidíme situaci spíš opačnou: Ježíš přichází za svými učedníky. A to před svým vzkříšením, i po něm. Ježíš je tím, kdo začíná hovor. Ježíš je ten, kdo dává radu. A Ježíše poslouchají někdy ti, kdo mu uvěří a kdo ho berou vážně a jindy ti, kteří si myslí, že znají věci lépe něž on, že by je spíš měl poslechnout on sám.
Pro mne samotného z toho vyplývá zcela praktická otázka: kde stojím já? Jsem tím, kdo naslouchá, kdo vnímá, kdo uskutečňuje Ježíšovo slovo? Jsem tím, kdo ví, že Ježíš ví, co je potřeba? Jsem tím, kdo věří, že Ježíš poradí lépe i tam, kde já jsem přesvědčen, že věci dobře znám? Vždyť při rybolovu, o kterém jsme slyšeli v evangeliu, radil zkušeným profesionálům - rybářům, kteří se tím živili celý život! A radil jim něco, co žádný rybář nemohl udělat, totiž spustit sítě ve dne a ne v noci. A přece stálo za to ho poslechnout!
Nechme se tím povzbudit. Začněme si dělat starosti o to, jestli Ježíšovo slovo vnímáme. Televize ani noviny ani internet nám toto slovo většinou sdělovat nebudou. Ale Bible a učení církve nám ho sdělují stále! Jde o to, chovat se opravdu jako učedník: tedy naslouchat a učit se. Naslouchat, učit se a dělat to, co náš Mistr a Pán říká. Nevystačit si s vlastními zkušenostmi. Neprosazovat si jen svou. Ale v prvé řadě se setkávat s Ježíšovým slovem a slyšet ho. Poslouchat ho pozorněji a s větším zájmem než jakékoliv zprávy, než jakékoliv senzace, než cokoliv jiného. Vždyť kdo jiný nám ukazuje cestu ke skutečné pravdě, ke skutečnému dobru, k cíli v nebi? Kdo jiný, než Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený, živý, ten, který mluví ve své církvi? Každé ráno nám zvoní zvony, my to většinou přes moderní okna a bytelné zdi domů neslyšíme, ale naši předkové to ve svých jednoduchých příbytcích slyšeli a byla to pro ně výzva k ranní modlitbě. Tou totiž začínali svůj den, než se vydali na pole a do dílen, kde pak tvrdě pracovali. Svůj den začínali s Bohem, aby v sobě povzbudili vědomí, že všechno, co dělají, mají dělat skrze něho a s ním a v něm.
Ve chvíli, kdy Ježíše mnozí opouštěli, říká Petr: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života". To neplatilo jen tehdy, to platí i dnes. A bude to platit až do konce světa. Takže - věnuji Ježíšovu slovu pozornost? Je pro mne jeho slovo první, slovo nejdůležitější? Nic jiného si toto slovo totiž nezaslouží.