3. neděle adventní GAUDETE
Lk 3,10-18
Prožíváme advent, začátek církevního roku. Je to pro nás příležitost uvědomit si prožívání času vůbec. Času jako něčeho, čím prochází naše lidská existence, náš život, a co si většinou v tom našem spěchu, shonu a rutině vůbec neuvědomujeme, podobně jako si většinou neuvědomujeme vzduch, který dýcháme, nebo zemi, po níž chodíme.
V biblickém významu máme dva druhy časů, máme čas lidský - tempus, který nám odměřují hodinky, a máme čas Boží - kairos, který nastává ve chvíli, v momentě, kdy se má něco stát, když nadejde ta chvíle, kdy se stane něco, co se má stát, kdy k tomu nazraje ta správná doba. A ten čas Boží - kairos - ovlivňuje čas lidský - tempus. Abychom si tuto souvislost uvědomovali, k tomu nám napomáhá právě prožívání církevního roku, kde se prolínají oba tyto časy. A proto používáme různé symboly, barvy nebo tradice, které vyjadřují plynutí řeky svatého času po níž plujeme, ať se kolem nás děje cokoliv. A právě v tom je advent tak krásný - tím svým klidem, svatým tichem adventního očekávání, které bychom si neměli nechat nikým a ničím vzít, protože by to byla veliká škoda.
A v tomto adventním tichu zaznívají hluboká slova Jana Křtitele, který nás vyzývá k obrácení, ke změně života, zve k hledání těch pravých hodnost a smyslu života.
Každý, kdo se touto cestou vydá, zakouší, že jedna věc je pochopení nebo porozumění hlavou, ale pak je třeba přinést také zcela konkrétní ovoce tohoto obrácení. A to je právě případ lidí, kteří v dnešním úryvku přicházejí za Janem Křtitelem a ptají se ho: Co máme dělat? Oni vzali vážně jeho výzvy a zjistili, že už nemohou žít dál tak, jak byli zvyklí, že je takový život ani neuspokojuje, ani jim nepřináší radost a naplnění.
A Jan jim dává zcela jednoduché rady. Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně. Znamená to, vytvořit si odstup od věcí tohoto světa, nenechat se svazovat touhou po majetku, po penězích. Naopak, být pozorní k potřebám bližních a nehromadit za každou cenu.
A celníkům říká: Nevybírejte víc, než je stanoveno. Každé povolání může být vykonáváno velmi dobře, ale nám to nestačí. Je potřeba vykonávat ho jako křesťané, křesťanským způsobem, křesťanským chováním k druhým, s nimiž se v našem povolání setkáváme.
Za povšimnutí stojí, že Jan Křtitel po nikom nevyžaduje nějaké náboženské úkony, ale praktické převedení toho, co káže, do každodenního života. A to je to stejné, co Bůh očekává od nás.
Protože teprve tam začíná skutečné křesťanství, kde je víra v Krista Vykupitele proměněna ve zcela konkrétní skutky, konkrétní způsob chování.
Skrze tuto cestu se člověk stává novým stvořením, opravdovým křesťanem.