1. neděle postní C
Lk 4,1-13
Jako každý rok, i letos začíná Postní doba rozjímáním nad událostí z Ježíšova života, kdy byl na poušti pokoušen ďáblem. A tato pokoušení jsou vyjádřena třemi obrazy, takovými podobenstvími. Abychom si uvědomili časový rámec, v němž se odehrávají tyto události, tak je to vlastně záhy po křtu Ježíše v Jordánu, kdy hlas z nebe ohlašuje, že Ježíš je zaslíbený Boží Syn, v němž má Bůh zalíbení. A tohoto právě zneužívá ďábel, který se snaží zvláště v prvním a třetím pokušení hrát tuto kartu Ježíšova božského synovství - Jsi-li Syn Boží. Ďábel se snaží manipulovat Ježíše, jakým způsobem by se měl chovat jako Boží Syn. Je to ďábelská rafinovanost, s níž se vždy snaží člověka vést opačným směrem, než nás vede Duch svatý, a každý z nás s tím má vlastní zkušenost, s tou ďábelskou rafinovaností, s jakou se námi snaží manipulovat.
Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb! Tento první obraz se týká našeho nakládání s věcmi tohoto světa. Ďábel podsouvá Ježíši, jakým způsobem by měl jako Boží Syn působit v tomto světě - co lidé očekávají od Boha, může nasytit všechny hladové tohoto světa a všichni lidé ho pak budou následovat. Chléb je důležitý, slovo jíst je použito ve starém zákoně 910x, tak velmi je toto téma důležité. A tak ďábel našeptává: mysli na materiální život, který jediný je důležitý. To je pokušení mnoha lidí, i křesťanů. Náboženství je pro mě dobré, pokud mi nějak pomáhá, aby mi bylo dobře, slouží mi jako taková berlička, aby se mi snadněji žilo tady na zemi. A to nás pak uvádí do pokušení, že začneme žít pro věci tohoto světa - nejím abych žil, ale žiji abych jedl (Sokrates: Jiní lidé žijí, aby jedli, já však jím, abych žil.). Potřebuji práci, ale nežiji, abych pracoval, práce není smysl mého života. Potřebuji různé věci, ale nežiji proto, abych shromažďoval, věci nejsou smyslem mého života.
A odpověď Ježíše? Nejen z chleba žije člověk. Nepopírá důležitost chleba - jídla, ale ukazuje, že člověk potřebuje mnohem víc, než materiální chléb. Potřebuje moudrost, moudrost, kterou nám může dát jen Bůh, abychom se zamysleli nad naším vztahem k věcem tohoto světa. A zeptejme se nyní sami sebe, jak se slučují s tímto evangelijním poselstvím některé naše výdaje a nákupy, určité cestování za požitky, některé naše investice a hromadění financí?
Podívejme se nyní na druhý obraz, jak nám ho představuje Lukáš. Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje. Ďábel zde hraje na strunu, která se čas od času rozeznívá v každém člověku, touha po moci, po nadvládě nad druhými, po úspěchu u druhých, zalíbit se druhým, nechat si sloužit druhými. Kolik takových příkladů vidíme kolem sebe - lidi, kteří uzavřeli smlouvu s ďáblem, kteří souhlasili s ďáblovou nabídkou - jestliže se přede mnou skloníš, jinými slovy budeš-li hrát podle mých pravidel, všechno to bude tvoje - lidi, kteří v krátké době pohádkově zbohatli, ale to jim nestačí, protože zjistili, že ještě víc než bohatství chutná moc, a tak v politice předvádějí ďábelské orgie moci, které devastují životy mnoha nevinných a bezbranných. A jednou z hlavních úloh církve ve společnosti bylo, je a vždycky bude postavit se na stranu ochrany nevinných životů.
Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit! To znamená následovat Boží návrh, který je opakem ďábelského pokušení, na nadvládu odpovídá Ježíš službou - službou potřebným, na touhu po prvních místech odpovídá volbou místa posledního, na povyšování ponížením, na násilí odpovídá láskou - milujte své nepřátele, na vychytralost poctivostí. Klade před nás volbu mezi nadvládou a službou, mít moc nebo sloužit, přemoci druhé nebo jim pomáhat.
Třetí pokušení se týká vztahu k Bohu, protože i vztah k Bohu může být falešný, pomýlený. Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Není pro nás těžké pochopit smysl tohoto pokušení, které požaduje od Boha důkazy jeho lásky. Jestliže mě máš rád, udělej, o co tě žádám, jinak o tobě začnu pochybovat. Vychází z přesvědčení některých křesťanů, že Bůh je jim něčím povinen, že jim něco dluží. Dožadují se zázraků, které když se nestanou, tak říkají, k čemu je mi víra, proč věřit v Boha, kdoví jestli existuje. Problém je, že Bůh respektuje svoje stvoření, které stvořil tak, že máme k dispozici vše, co potřebujeme k vyřešení našich problémů, pokud to používáme podle Boží vůle, podle Božího záměru. Místo toho to chce člověk obrátit, chce aby Bůh vyřešil problémy, které si člověk sám způsobil. Bůh respektuje své stvoření a zákony, které mu dal. Bůh nám dal světlo, které nám jasně ukazuje cestu. Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!